"Rozpočet by měl být vyvážený, státní pokladna by se měla znovu naplnit, veřejný dluh by se měl snížit, arogance úřednictva by se měla zmírnit a být pod dozorem, pomoc cizím zemím by se měla omezit, pokud Řím nemá přijít na mizinu. Lidé se opět musí naučit pracovat namísto toho, aby žili z veřejné podpory."   .... Cicero

(použito ze stránek Viditelný Macek)

STRUČNĚ ŽIVOTOPIS:

Marcus Tullius Cicero (106 – 43 př. Kr.)

Byl největším řečníkem, politikem, spisovatelem a filozofem své doby.  Pocházel z jezdeckého stavu, první vzdělání získal v rodném Arpinu, později se vzdělával ještě na svých cestách cizinou a také v Římě u nejlepších právníků a řečníků.  Svou činností získal značnou popularitu a roku 76 př. n. l. byl zvolen quaestorem na Sicilii, po ukončení funkce se později stal senátorem. Roku 63 př. n. l. byl zvolen konzulem.

V letech 58 – 57 pobýval ve vyhnanství, poté mu byl povolen návrat do Říma. Zde se dále snažil vystupovat na obranu republiky, ale vzhledem k tomu, že veškerá moc již byla v rukou triumvirů, odešel z veřejného života a věnoval se výuce především gramatika a rétoriky, sám veřejně vystupoval pouze při soudních obhajobách.

Před občanskou válkou se přiklonil na stranu Pompeiovu, po jeho porážce odmítl vedení republikánského loďstva a raději odprosil Caesara, se kterým se vrátil do Říma jako přítel. Od roku 47 př. n. l. nevykonával žádnou veřejnou funkci a věnoval se pouze filozofii. Na veřejnosti vystupoval pouze v případech, kdy některý z jeho přátel potřeboval pomoc. Po Caesarově smrti věřil v obrat k republice, ale byl zklamán, proto opustil Řím, cestou ho zastihla nepravdivá zpráva, že se Antonius vzdal moci. Po návratu zjistil, že se tato zpráva nezakládala na pravdě a začal proti Antoniovi veřejně vystupovat. Napsal a veřejně přednesl 14 řečí proti Antoniovi, kde ho velmi ostře napadal. Po slovní válce proti senátu se Cicero pokusil o útěk z Říma, avšak byl dostižen a popraven. Jeho mrtvolu pak vláčeli po římských ulicích, jeho hlava a pravá ruka byly vystaveny na Fóru.

Ciceronovo dílo i jeho osobní příklad statečného obránce republiky mělo v dějinách evropské civilizace mimořádný význam. Cicero byl jako právník a politik přesvědčen, že filosofie má význam především jako racionální úvaha o veřejných záležitostech a právu. Jako jeden z prvních filosofů práva vzal vážně soudní spor a pochopil, že jeho hlavním smyslem je pokojné a zákonné vyřešení sporu, a to i v případě, že se nelze dobrat poslední pravdy. Proto je dodnes v mnoha zemích četba Cicerona součástí právnického vzdělávání.

·                    ·      Hloupost nemá omluvy.

• Mezi zbraněmi zákony mlčí.
• Stát tvoří shoda v zákonech a společné dobro..
• Kde je dobře, tam je vlast!
• Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.
• Devět desetin moudrosti je – být moudrý včas.
• Lidé dosud nechápou, jak velkým příjmem je šetrnost.
• Lidské je mýlit se, ale bláznovství v omylu setrvávat.
• Není pravé přátelství tam, kde jedna polovina nechce slyšet pravdu a druhá je připravena lhát.
• Nikdo není moudrý, kdo není také statečný.
• Svoboda je účast na moci.
• V přátelství není horší nákazy nežli lichocení, úlisnost a přisvědčování.
• Jeden dobrý přítel je dražší než sto příbuzných.
• Dokud je život, je i naděje.

(mat. -  použito Wikicitáty a Wikipedie)