Po dlouhé nemoci zemřel 12. února 2008 PhDr. Bořivoj Čelovský, český historik s emigrantskovlasteneckými kořeny, ostravský rodák, který na přelomu století vzbudil v české veřejnosti pozornost svým varováním, že českému tisku hrozí ztráta hospodářské i politické nezávislosti. Kategoricky také odmítal jakékoliv ústupky sudetoněmeckému landsmanšaftu.

První z českých deníků, který mu poskytl veřejnou tribunu, byly Haló noviny. Čelovský se svým varováním nejdříve vystoupil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a později napsal pro Syndikát novinářů ČR na toto téma stať, kterou dal k dispozici českým redakcím. Upozornil především, že více než 80 % českého denního tisku je v rukou zahraničních tiskových koncernů (dnes je to zásluhou MfD, Lidových novin a pasovských regionálních Deníků už značně přes 90 %). Upozornil tak, že náš tisk až na několik výjimek přestal být český a nezávislý, neboť za česky píšícího redaktora se rozhoduje v zahraničních kuloárech moci. Nikdo však o tuto stať neprojevil zájem, neboť to byla příliš hořlavá problematika, dotýkající se polistopadové vládní politiky.

Proto autor svůj rukopis poskytl Haló novinám, které jej 23. srpna 1999 pod názvem O nezávislosti českého tisku v plném rozsahu uveřejnily. Byla to událost nepřehlédnutelného významu.

Čelovský v roce 2001 zdůvodnil svá varování v publikaci, kterou nazval Konec českého tisku? - tedy s provokativním otazníkem na konci. Nechal ji na vlastní náklady rozeslat všem poslancům, dalším ústavním činitelům a významným českým intelektuálům s výzvou, aby se vláda situací na českém tiskovém trhu bez otálení zabývala a poté přistoupila k příslušné legislativní nápravě. Vzkázal zákonodárcům, že ten, kdo ovládá sdělovací prostředky, ovládá veřejné mínění a tím může prosazovat své politické i ekonomické zájmy, což může být - v případě, že sdělovací prostředky pohltí zahraniční kapitál - pro české národní a státní zájmy cestou do pekel.

Bohužel, činitelé vládních koalic, ať už pocházeli z ODS nebo ČSSD, Čelovského varování odmítli. Historik o tom později vydal dokumentační sborník, který nazval původním názvem - Konec českého tisku, ale symbolicky už bez otazníku. Ti, co se mohou červenat, se tam většinou najdou.

Po návratu z emigrace vychrlil Čelovský řadu titulů literatury faktu jak protifašistického a vlasteneckého charakteru, tak i poplatného jeho emigrantské (i protikomunistické) minulosti. Pro některé polistopadové kruhy a také některé české historiky byl zjevně nepřijatelný, neboť jim nastavoval zrcadlo, jako to bylo v případě knihy Mnichovský syndrom, v níž odsoudil jejich servilnost zejména vůči sudetoněmeckému landsmanšaftu.

Nejvýznamnější jeho prací trvalé hodnoty zřejmě zůstane kniha Mnichovská dohoda, kterou vydal původně v Německu v roce 1958 a po návratu z emigrace v českém překladu v nakladatelství Tilia v roce 1998. Velice cenným dokumentárním dílem byl sborník německých dokumentů o českém odboji So oder so. Parafrázoval tímto názvem Hitlerovo předsmrtné poselství, že nacismus prý bude ať tak či onak vzkříšen. Čelovský i tímto svým významným dílem posílá české veřejnosti varování, jež má trvale aktuální platnost.

Autor: Zdeněk Hoření

BOŘIVOJ ČELOVSKÝ

Bořivoj Čelovský (1923 – 12. 2. 2008), rodák z Heřmanic u Ostravy. Během svého studia pracoval jako učitel, později knihovník Zemského archívu v Opavě. Za války po maturitě musel nastoupit do Německa na nucené práce. Poúnorový exulant, prožil téměř půlstoletí na Západě, převážně v Kanadě. V polovině devadesátých let se rozhodl trvale vrátit do vlasti a usadil se v Ostravě, ve svém rodném městě. Tam se také v roce 2003 stal držitelem čestné Ceny města Ostravy. Nejvíce se zabýval nejnovějšími dějinami, okupací "posametového" českého regionálního tisku německým kapitálem a činností sudetských Němců v Česku. Celkem vydal po návratu z emigrace dvacet knih.

Většina jeho díla je věnována nejnovějším dějinám:

• Zlaté děcka (1992),
• Ta ženská von Hohenlohe (1993, 2. vyd. 2004),
• So oder so (1995, 3. vyd. 2002),
• Ota Hora (1998),
• Emigranti (1998),
• Mnichovská dohoda 1938 (1999 přeloženo z němčiny),
• Politici bez moci (2000),
• Strana světí prostředky (2001),
• Kopiník svobody (2001),
• Nejlepší z nás (2001),
• Strážce nové Evropy (2002),
• Uprchlíci po „vítězném únoru“ (2004)
• Český historik (2004).

Publicistická činnost:

• Mnichovský syndrom (1997),
• Konec českého tisku (2002),
• Slova do větru (2006)