Z projevu presidenta Československé republiky Dr. Edvarda Beneše k vyhlazení obce Lidice

Den 10. června 1942 byl dnem světoznámé lidické tragédie. Tři dni na to, dne 13. června, ujal jsem se v londýnském rozhlase slova a analyzoval jsem tu celkovou válečnou situaci Německa a na konec svého výkladu, věnovaného především také masakrům českého lidu po zabití Heydrichově, řekl jsem toto:

"V obsazené Praze byl zabit naším nezměrně týraným lidem představitel cizí moci, která se zločinně pokusila náš stát a národ a jeho svobodnou existenci zničit. Podle mezinárodního práva mohl okupant viníky potrestat a učinit proti nim mezinárodně povolená preventivní opatření. Místo toho uchýlil se k bídáctví, jež je známo jen z nejničemnějších kapitol lidské historie. Zabíjí masově podle listin, předem celé měsíce a léta připravených, nevinné lidi, o nichž ví, že se sice činu trestného ani nedopustili, ani jej nezavinili, že však cítí vlastenecky a jsou duchovními odpůrci nacismu. Sáhl dokonce - po prvé v moderní historii - k největšímu představitelnému gangsterství a oficielně to prohlásil za svou právní doktrínu: terorizuje muže tím, že zabíjí jejich naprosto nevinné ženy a nedospělé děti, a veřejně to ohlašuje. A dne 10. června, dne, který bude snad jednou na věčné časy prohlášen dnem národních českých mučedníků, všecka svá gangsterství dovršil: Jen proto, aby rozséval kolem sebe bestiální zkázu a pustou hrůzu, z celé jedné české obce, naprosto nevinné, jako represálie vyvraždil všecky muže, zahnal do martyria koncentračních táborů všechny ženy a všecky děti z obce pak ještě ukradl rodičům. Obec Lidice, která se stane jistě jednou poutnickým místem celého národa, pak barbarsky zpustošil a srovnal se zemí.

Tož takto představují světu berlínští vládci německý národ a stát! Za všecko to budou se odpovídat a pykat! Prohlašuji slavnostně jménem státu, národa a vlády československé, že za všecko to, co se v těchto dnech u nás stalo, považujeme osobně odpovědného Adolfa Hitlera a všechny členy jeho vlády bez výjimky. Viníme osobně odpovědnými všechny exponenty nacistické strany a říšské vlády na našem území, činíme osobně odpovědným každého, kdo jim v tom pomáhá, ať je to kdekoliv na celém území Republiky."

Lidice a jejich osud jsou nejvýraznějším rysem německé nacistické kultury a německého nacistického systému z doby druhé světové války. Říkám německého systému - přidávaje k tomu slovo nacistický - poněvadž nemohu od celého toho nekulturního, barbarského zjevu lidického vraždění z června roku 1942 německý národ jako celek odloučit. Činím německý národ jako celek za nacism a za všecky jeho zločiny, jimiž se nacism navždycky před celou historií lidstva tak smutně proslavil, odpovědným, pokládám za nutné politicky z toho vyvodit důsledky vzhledem k celému státu a podle toho postupovat do budoucnosti po tak dlouho, dokud německý národ, uznav svou vinu, nenapraví aspoň částečně to, čím se proti lidství, právu a mravnosti lidské i božské za minulých patnáct let provinil.

To, co v lidickém zločinu nejvíce ohromilo celý svět, bylo to, že přesně po připraveném, chladně uváženém a s nejhorším cynismem provedeném vyvraždění nevinného lidického obyvatelstva bylo vydáno oficielní německé komuniké, jímž se německá vláda slavnostně k této ničemnosti hlásila, z něhož vycházelo, že to byly represálie na přiznaně nevinných lidech, že to byl prostě výraz vraždícího zastrašujícího teroru, z něhož si německý režim vytvořil veřejně hlásanou a hájenou právní státní doktrínu. To nebylo něco náhodného, to byl systém, to byl právní názor německé společnosti, to byla nová filosofie německého národa a německého "Herrenvolku". A nebylo to tajeno, nebylo to zakrýváno, bylo to hlásáno veřejně všemu německému lidu.

Lidice - v celé hrůznosti lidického zločinu - jsou, jak jsem řekl, charakteristickým a typickým výrazem německého nacistického režimu. I ten fakt, že se tento režim - doufaje ve své vítězství - nebál vydati o zkáze Lidic cynické komuniké, které předával nejen německému lidu, nýbrž i celému ostatnímu světu, je pro Němce typický. A nesmíme zapomínat, že hlavními tvůrci, spolupracovníky a vykonavateli tohoto zločinu byli češti Němci.

Nebude trvat dlouho a budeme slyšet různé apologie německé zběsilosti a šílenství z této druhé světové války. A tu nezapomeňme, že jsme povinni sobě, svým dětem, svým budoucím generacím udělat všecko, aby se tyto hrozné zběsilosti nemohly nikdy už opakovat : Musíme se dohodnouti mezinárodně o podmínkách míru vzhledem k Německu, které by nás na dlouho zajistily, dohodnouti se o systému mezinárodní bezpečnosti, který by zajistil mír mezi hlavními vítěznými velmocemi aspoň na dvě nebo tři generace, dohodnouti se o našem systému spojenectví tak, jako jsme to učinili se Sovětským svazem pro budoucí společnou slovanskou politiku vzhledem k Německu, dohodnouti se mezi našimi politickými stranami na zásadách vnitřní naší politiky, které by nám zajistily vzájemnou dlouhotrvající spolupráci a slušné sociální naše bytí do budoucnosti, vyřešit si naše vnitřní problémy, zejména problém našich Němců a Maďarů, kteří se s touto německou říšskou politikou plně ztotožnili, tak, aby nám už nikdy nemohli provádět to zrádcovství, které nám prováděli do r. 1938 - přes nejdalekosáhlejší nabídky dohody a smíru s naší strany, učiněné jim námi před Mnichovem - a které by nám dvě tři léta po této válce začali provádět znovu, kdybychom je z této země včas nevyhostili a celý německý problém této země definitivně tím nevyřešili.

Opakuji: jsme tím sobě i budoucím generacím povinni, a nepodaří-li se nám to, budeme mít za dvacet nebo dvacet pět let novou světovou válku, v níž půjde všem účastníkům opravdu a definitivně o život a smrt.  

(úvod projevu Beneše přednesen dne 13. června 1942)

Dekret ministerstva vnitra Československé republiky o obnovení obce Lidice 

Znění dekretu přečteno ministrem vnitra Václavem Noskem dne 10. června 1945 na národní tryzně v Lidicích a originál odevzdán zástupci okresního Národního výboru na Kladně.

Dne 10. června 1942 byla bezpříkladnou surovostí našich odvěkých německých nepřátel zničena a se zemí srovnána obec Lidice v politickém okresu kladenském. Obyvatelstvo obce Lidic bylo povražděno nebo odvlečeno mimo obvod a jméno obce Lidic mělo být podle úmyslu barbarských Němců navždy vyhlazeno. S tímto brutálním zločinem je spjato jedno z nejtěžších údobí života českého národa. Byl jím pobouřen nejen lid Československé republiky, ale i lid všech svobodymilovných národů. K odčinění této tragedie usnesla se slavnostně vláda republiky Československé ve své schůzi, konané dne 6. června 1945, o výstavbě nových Lidic. Jako ministr vnitra prohlašuji, že obnovujeme v osvobozené Československé republice obec Lidice v původních jejích hranicích i s jejím starobylým českým úředním názvem.

(Dáno v Praze dne 10. června 1945)