PŘED 70 LETY LETECKÁ BITVA O BRITÁNII: Čechoslováci v RAF proti německému letectvu. Jejich nespravedlivý osud po válce.
Když byla v létě 1940 hitlerovskými vojsky poražena Francie, prohlásil britský ministerský předseda Winston Churchil:" Bitva o Francii skončila, bitva o Anglii teprve začne!" Od 7. července do 10. října 1940 flotily německých bombardérů, doprovázených stíhači, pustošily anglická města a především Londýn, připravovaly německým pozemním a námořním jednotkám zahájení invaze na britské ostrovy.
Letecká bitva o Británii, účast našich čechoslováků, nakonec jejích osud po válce!
Cílem útoku byla letiště v jižní, východní a střední Anglii, lodě a konvoje v kanálu La Manche, továrny na letadla, velké sklady olejů v ústí řeky Temže a řada dalších strategických míst, jejichž zničení mělo ochromit život této země. Tyto čtyři měsíce těžkých denních i nočních náletů vstoupily do historie 2. světové války jako "Bitva o Britanii". Poprvé v historii závisel její průběh na letectvu - Britském královském letectvu RAF a německém Luftwaffe. Letecké bitvy o Británii se českoslovenští letci zúčastnili jednak jako piloti československých stíhacích a bombardovacích perutí, ale i jako stíhači u jiných perutí.
- piloti 310. čs. stíhací perutě založené 12. července 1940 v Duxfordu a poprvé nasazené do boje 26. srpna 1940.
- piloti 312. čs. stíhací perutě utvořené 5. září 1940, která byla poprvé v boji 12. října 1940,
- dále 25 stíhacích pilotů u britských perutí a 303. polské squadrony nepřímo se této bitvy zúčastnila i 311. čs. bombardovací peruť (vznikla 2. srpna 1940), která provedla svůj první operační nálet na seřazovací nádraží v Bruselu již 10. září 1940.
Českoslovenští piloti sestřelili 56 nepřátelských letadel, pravděpodobně sestřelili nebo poškodili dalších 20 letadel. Celkem se Bitvy o Británii zúčastnilo nejméně 87 československých stíhačů. Sedm československých pilotů v této bitvě padlo.
„Poděkování“ západním letcům po válce? Ne – odplata a věznění!
Po návratu do osvobozeného Československa tyto letecké perutě ještě krátkou dobu existovaly, nejpozději roku 1946 však jako perutě RAF byly zrušeny a zcela zařazeny do nové Československé lidové armády. Příslušníci vedení zde převzali mnoho vedoucích úloh v oblasti vojenského letectví (až na několik málo letců, kteří až koncem války přešli do SSSR, byli jedinými odborníky v armádě) velitelé letišť, náčelníci výcvikových zařízení ap.
Po Únorovém převratu 1948 a zejména po vzniku politických strojených procesů se pozornost stranických a soudních činitelů soustředila i na účastníky odboje na západní frontě, zde pak ve velké míře na bývalé příslušníky RAF. Propuštění z armády, postih rodiny (včetně vyhození z bytu a propuštění manželky ze zaměstnání) a pozdější perzekuce dětí (např. při přijímání ke studiu ap.) patřily ještě k těm nejmenším postihům. Mnoho příslušníků západního odboje bylo uvězněno, vyslýcháno (nejčastější obvinění bylo špionáž pro západní mocnosti), a odsouzeno k žaláři; ve vězení došlo často k mučení.
Teprve až po roce 1989 se zásluhy západního odboje pro osvobození Československa dostaly opět do popředí, a po mnoha liknavých reakcích došlo k rehabilitaci postižených. Řada bývalých letců RAF se dožila nejvyššího ocenění a státních vyznamenání.
(z.r.)