Letos v březnu si připomínáme už 91. výročí ústupových bojů na Ukrajině v roce 1918 a bitvy u Bachmače. Právě zde na Ukrajině československé vojsko legionářů hájilo tento důležitý železniční uzel při své evakuaci z Ukrajiny na východ. Boje u Bachmače, ukrajinského městečka, asi 160 km SV od Kyjeva, proběhly mezi 8. a 13. březnem 1918. Již předtím, 3. března 1918, uzavřelo Rusko, kde v listopadu 1917 převzali moc bolševici, v Brestu Litevském mír s Německem a Rakousko-Uherskem, tj. s Ústředními mocnostmi. V zemi pak nastalo upevňování sovětské vlády a započala občanská válka. Ukrajina vyhlásila počátkem února 1918 samostatnost, odtrhla se od Ruska a požádala o ochranu právě Ústřední mocnosti. Němci a Rakušané toho využili a pod záminkou pomoci Ukrajině započali rychlý postup na východ, jaký neměl v dějinách 1. světové války obdoby. Dne 1.března 1918 obsadili Němci Kyjev a valili se dále Ukrajinou. Na Ukrajině se v té době nacházelo československé vojsko (asi 42.000 mužů), skládající se z Čechů žijících v Rusku ještě před 1. světovou válkou a převážně z bývalých válečných zajatců rakousko-uherské armády české národnosti, kteří šli především z ideových důvodů dobrovolně bojovat za vznik československého státu. Čs. armáda usilovala na počátku března 1918 o jediném - o odchod do Francie. Válka v Rusku pro naše vojáky totiž ztratila smysl. Nebylo už za co bojovat. Československé legionářské vojsko, v té době již vedené prof. Masarykem, mělo svůj vlastní, konečný cíl - boj za samostatný československý stát, boj po boku Spojenců proti Německu a Rakousko-Uhersku. Němci a Rakušané postupovali Ukrajinou velmi rychle a hrozilo, že čsl. armádnímu sboru odříznou cestu na východ. To by znamenalo zajmutí našeho vojska, jehož příslušníci by byli jako bývalí vojáci rakousko-uherské armády buď vězněni nebo popravováni za velezradu. Čs. vojsko, evakuující se z Ukrajiny, proto směřovalo k důležitému železničnímu uzlu, k městečku Bachmač. A právě zde se soustřeďovaly naše vlaky na cestě na východ.

Zahájení Bachmačského bojového střetnutí: Od Kyjeva ustupovala 1. čsl. divize před postupujícími Němci ve dvou pochodových proudech směrem na Ičnu a Priluky. Rozhodujícím bodem zajištění ústupu sboru se stala železniční křižovatka Bachmač a trojúhelník Kruty-Ična-Bachmač. Nejvýchodněji dislokovaný 6. pluk 2. divize chránil tyto tratě z jihu a kryl ústup čsl. vlaků ve směrech Grebjonka-Poltava a Bachmač. Trať z Bachmače na východ směrem na Kursk obsadil  7. pluk. Tam také došlo k prvním srážkám s Němci dne 8. března 1918. Podařilo se je zastavit jen zhruba 58 km severně od Bachmače, na stanici Česnovka. Německé jednotky postupující od Kyjeva na východ zadrželi čsl. legionáři ve stanici Pliska, 25 km od Bachmače. Československá obrana Bachmače, která měla tehdy společnou sílu ani ne dvou pluků, zde tedy měla čelit soustředěnému útoku nepřítele o síle armádního sboru (!), navíc vedeného ze dvou směrů. Na obou směrech německého postupu propukly nové boje i 10. března 1918. Na západě Němci postoupili až 8 km před Bachmač, kde narazili na odpor praporu 6. pluku vedeného kpt. Ludvíkem Krejčím (po roce 1945 generál čsl. armády). Boje pokračovaly i 11. března, a to už ešalony s legionáři - vojáky 1. čsl. divize projely Bachmačem na východ. Pokus Němců proniknout od severu zlikvidovaly jednotky 4. pluku vedené por. Stanislavem Čečkem. Poslední čsl. vlak pak opustil Bachmač dne 13. března 1918.  Úmysl Němců zničit naši armádu se tedy nesetkal s úspěchem, Čechoslováci se v pořádku stáhli na východ a pokračovali ve své pouti směrem na Vladivostok. Dne 14. března 1918 ve čtyři hodiny ráno do Bachmače vstoupila německá vojska. V obraném ústupovém boji padlo 45 čsl. legionářů a 41 bylo nezvěstných, 210 mužů bylo zraněno. Ztráty v boji na německé straně se nikdy nepodařilo přesně zjistit. Velmi realistický odhad však hovoří o více než 300 padlých vojácích a několika dalších stech raněných. Význam bitvy u Bachmače spočívá především v tom, že tu poprvé v novodobých českých dějinách bojovala čsl. armáda, jako armáda státu, který tehdy ještě neexistoval, samostatně proti značné přesile armády mocného státu.

Dovětek: Pozdější generál Ludvík Krejčí se narodil 17. srpna 1890 v Tuřanech u Brna. Studoval na gymnáziu ve Vyškově, od roku 1907 pak na Vyšší lesnické škole v Písku. Po jejím ukončení nastoupil v říjnu 1910 jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. Po vypuknutí světové války bojoval v Srbsku, Černé Hoře a Albánii, později na italské a rumunské frontě. V květnu 1917 byl zajat a v červenci téhož roku vstoupil do československých legií v Rusku. Byl zařazen do 6. střeleckého pluku v hodnosti štábního kapitána. V říjnu 1917 převzal velení roty 6. pluku. V březnu 1918 se jako velitel praporu pluku zúčastnil právě bitvy u Bachmače, kde se mu podařilo udržet významný železniční uzel a tím umožnit ústup 1. střelecké divize československých legií na východ.

Použité zdroje:

Články
GOŠ, Karel. Bitva u Bachmače byla slavnou epizodou Hanáckého pluku : největší oslavy proběhly v roce 1938. Olomoucký den. 20. 3. 1999, s. 10.

VLACHYNSKÝ, M. V březnu 1918 bojovali legionáři u Bachmače. Českobudějovické listy. 14. 3.1998, s. 12.

Monografie
CHÁB, Václav. Bachmač - březen 1918. 2. vyd. Praha : Knihovna Národního osvobození, 1948. 183 s. Signatura Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje: 8K616

CHÁB, Václav. Německý vpád na slovanský východ : kus dějin - kus boje o budoucnost. Praha : Svaz národního osvobození, 1938. 124 s. Signatura Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje: IIIG802/142