V měsíci září 2009 se historie PS znovu dostala na televizní obrazovku. Po kolikáté již? Účastníci tohoto vysílání (ČT2, 10. září 2009, 21.00 hod. Historie.cs) pod vedením Vladimíra Kučery se doslova předháněli, kdo dá více negativních zpráv o činnosti a samotné historii PS (Zdeněk Roučka, Luděk Navara, Pavel Vaněk).

Mnohý divák a posluchač si mohl položit řadu otázek na základě obsahu debaty zmíněných diskutérů. Například jak vy, bývalí pohraničníci, hodnotíte, přesněji řečeno vzpomínáte na spolupráci jednotek a útvarů s civilním obyvatelstvem? Proč mnoho sdělovacích prostředků, v tomto případě ČT, přináší zprávy o tom, že pohraničníci páchali jen zlo, pronásledovali ty, kteří tajně překračovali státní hranici, že neváhali sáhnout k nejkrajnějším prostředkům, že usilovali o jejich životy, že patřili mezi tzv. slepé vykonavatele komunistického teroru? Ano, mohli bychom dodat další nesmyslná nařčení vůči těm, kteří obětavě vykonávali svou službu na státní hranici. Můžeme položit i další otázku, proč se tito účastníci debat, novináři a další podporující pravicovou politiku v naší zemi, nikdy, a nebo jen málo a nebo zkresleně, zmiňují o dobré spolupráci mezi pohraničníky a obyvateli žijícími v pohraničí, která jim oboustranně přinášela velký užitek? Proč se o tom zmiňovat, když naším úkolem je jen očerňovat, pomlouvat a znevažovat vše z období výstavby lidově demokratického a posléze socialistického státu? Vždyť konečně předvolební období a hanobení Pohraniční stráže je jistým přínosem.

Odpovězme tedy. Ano! Pohraniční stráž po dobu své existence byla vskutku jedinou, či na předním místě stojící ozbrojenou složkou Československa, jejíž úkoly byly co nejtěsněji spjaty s životem a prací mnoha generací žijících v pohraničním území. A bylo tomu i naopak. Konečně, bylo to i zakotveno v Zákoně o ochraně státních hranic (11. července 1951) v § 1., že ochrana státních hranic je povinností každého občana.

Tato spolupráce měla samozřejmě od roku 1951 svůj vývoj. Při jejím rozvíjení musely být vzaty v úvahu úkoly jednotlivých etap služby na státní hranici s přihlédnutím k vnitřní i mezinárodní situaci, ale i k potřebám samotných občanů žijících v pohraničí, k rozvoji průmyslové a zemědělské výroby, rozvíjející se kulturní a společenské činnosti, péče o mladou generaci aj. To vše a další otázky bylo nutné zohledňovat ve vzájemné spolupráci. Nebylo to mnohdy snadné. Vyskytovaly se mnohé těžkosti či problémy z jedné či druhé strany, jistě to není nutné připomínat. Ale vždy byla snaha je úspěšně řešit, k čemuž přispívala úzká spolupráce velitelského, stranickopolitického aparátu brigád, praporů a jednotek PS s národními výbory, funkcionáři územních orgánů a organizací KSČ, Národní fronty, představiteli průmyslových a zemědělských závodů, JZD, Čs. státních statků, škol včetně mládežnických orgánů a organizací v jednotkách a územních pohraničních regionech (okresech a místech).

Z hlediska narůstajících potřeb širšího zapojení občanů k ochraně státních hranic byl již 24. července 1954 vydán rozkaz velitele PS a náčelníka Politické správy PS k organizování pomocníků Pohraniční stráže (PPS). Již v uvedeném období začaly vznikat první jednotky - družstva a čety PPS. Ty se aktivně zapojovaly do ochrany státních hranic. Již za necelý rok jejich existence bylo konstatováno, že v roce 1955 byl jejich podíl na zadržení narušitelů více než deseti procentní. V praxi tak byl již zčásti naplňován požadavek zákona o ochraně státní hranice, podle kterého byla tato ochrana povinností každého občana.

Do nové, kvalitativně vyšší etapy vstoupila spolupráce s místním obyvatelstvem v roce 1976, a to vydáním vyhlášky FMV č. 59/76 a rozkazu ministra vnitra ČSSR o organizování a řízení pomocníků PS. Tato dobrovolná organizace pomocníků PS dostala právní základ. První pozitivní výsledky dosažené na základě těchto dokumentů, které vstoupily v platnost 1. 1. 1977, hodnotila V. celostátní konference PPS v červnu 1979. Zanedlouho počty pomocníků dosáhly více než 13 tisíc osob.

Podobné dobré výsledky byly dosahovány v činnosti Mladých pomocníků PS. V roce 1985 předsednictvo Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže po předchozím projednání s příslušnými orgány PS a OSH schválilo Statut mladých pomocníků PS. Na jeho základě byly zřizovány oddíly MP PS, které vyvíjely činnost pod patronací SSM. Činnost těchto oddílů byla rozvíjena v dohodě s příslušnými velitelskými orgány PS. Po linii SSM byly řízeny územními orgány SSM prostřednictvím štábu mladých strážců hranic a mladých pomocníků PS.

Jaké byly formy vzájemné spolupráce? Byla rozvíjena také přímou účastí příslušníků PS - důstojníků, praporčíků i civilních zaměstnanců v místních zastupitelských sborech. V sedmdesátých letech bylo zvoleno členy národních výborů 347 pohraničníků, dalších 287 pracovalo ve zřizovaných pracovních komisích národních výborů. V uvedených letech bylo 236 pohraničníků funkcionáři územních orgánů a organizací komunistické strany. Také v dalších organizacích Národní fronty pracovalo 161 příslušníků, například mnohé manželky příslušníků PS z povolání pracovaly v organizacích Českého svazu žen.

Významná oblast spolupráce se uskutečňovala mezi mladou generací, tedy příslušníky PS základní služby a členy územních organizací Svazu mládeže (od roku 1951 - Československého svazu mládeže, po roce 1968 Svazu vojenské mládeže, od roku 1970 Socialistického svazu mládeže) a Pionýrské organizace. Příslušníci PS základní služby se zasloužili o činnost dětské organizace, byli vedoucími zájmových kroužků na školách, ve zmiňovaných sedmdesátých letech pracovali v 564 oddílech Mladých strážců hranic. (Autor této statě připomíná jednu z prvních kluboven vybudovaných mladými příslušníky, která byla předána dětem dne 1. ledna 1951 v Hostouni na Šumavě). Pohraničníci byli věrnými přáteli mladých chlapců a děvčat - členů pionýrských oddílů.

Byly i další formy spolupráce. Na jednom z předních míst to byla tzv. brigádnická činnost. Nelze po mnoha letech přesněji stanovit, jak se pohraničníci podíleli a kolik brigádnických hodin odpracovali při úpravách a na zvelebování obcí a měst, při výstavbě kulturních domů a středisek, autobusových čekáren, místních prodejen, sportovních hřišť, škol a školních zařízení, místních kin, při tzv. akcích Z. Nechyběli ani při odstraňování následků po kalamitách zaviněných počasím, vypomáhali v zemědělství, při lesních pracích apod.

Ne náhodou tato činnost pohraničníků přispěla u mnoha desítek obcí a měst k udělení jim čestného názvu Vzorná pohraniční obec či město. Připomeňme některé, například Halže, Nýrsko, Chudenín, Nové Domky, Branka, Diana, Rozvadov, Maxov, Folmava, Železná a další. Uveďme i Varnsdorf, který získal titul Vzorné hraničářské město. Vzniká zde pak otázka. Kolik současných zastupitelstev v příhraničních oblastech se hlásí k tomuto čestnému názvu, který jim byl v minulosti vládou či jinými státními orgány propůjčen? Zapomínají, nebo se nechtějí hlásit k obětavé dobrovolné práci občanů a pohraničníků ve prospěch tehdy žijících lidí v našem pohraničí?

Velmi dobrá spolupráce byla i v oblasti kulturně osvětové práce. Kolik to bylo společných kulturních souborů - hudebních, divadelních, ale také čtenářských besed, promítání filmů. Kolik to bylo setkání s předními umělci, herci, zpěváky, spisovateli. To také v současnosti nelze přesněji určit. Za dobu existence jich bylo mnoho set. Zdalipak se mnozí, ještě žijící, hlásí k tomu, jak rádi jezdili mezi pohraničníky?

Nesmíme zapomenout i na oblast sportovní. Byla to společná například fotbalová mužstva (TJ př. - Rudá hvězda Okula Nýrsko), zejména pak v místech velitelství brigád, kde přece jen ze strany pohraničníků byly větší možnosti. Ale také střelecké, lehkoatletické soutěže, odbíjená aj.

Ve výčtu spolupráce to zdaleka není vše. Mezi pohraničníky se vždy našli odborníci, například při vzniku potřeb oprav důležité techniky v zemědělství, lesnictví, automobilovém provozu. Neocenitelnou pomoc poskytovali i vojenští lékaři, kteří častokrát dávali potřebnou lékařskou pomoc v oblastech vzdálených od obcí a měst, například v zimním období, kdy byly těžko dostupné.

Vraťme se ještě k pomocníkům PS. V blízkosti Plané u Mariánských Lázní bylo pracoviště Uranových dolů Západní Čechy - Důl Dyleň. Také zde probíhala dobrá spolupráce s pohraničníky. Ne náhodou byl v roce 1972 tento důl přejmenován na Důl Pohraniční stráže.

Stručně řečeno. Výsledky spolupráce příslušníků PS s civilním obyvatelstvem patří mezi ty nejcennější z historie této bezpečnostní složky. O tom se ani slovem nezmínili diskutující ve vzpomínaném pořadu ČT2. A pokud, tak se vyjadřovali hanlivými slovy.

Tisíce bývalých pohraničníků nejen rádi vzpomínají na svou službu při ochraně státní hranice, ale rádi si připomínají uvedené různé druhy spolupráce s občany žijícími v našem pohraničí.

Je tedy možné říci, a to s určitou dávkou hrdosti: Ano - mnoho civilních občanů za obětavé pomoci pohraničníků přineslo svůj občanský a vlastenecký podíl při ochraně čs. státních hranic, mnozí z nich přispívali i k řešení některých případů kriminality vyskytující se v příhraničním území, velmi rádi se zúčastňovali vzájemného společenského života s příslušníky Pohraniční stráže. A čeho si nesmírně vážili - bezpečí svého života, kde žili, pracovali a vychovávali své děti.

Autor: František KOVANDA