Jsou to sice zkušenosti z let 1960 – 62, ale myslím, že mají trvalou platnost. Výcvik psů k  ZADRŽENÍ se prováděl pomocí figuranta, který měl prošívaný hadrový rukáv na pravé ruce a v levé popřípadě prut, k dráždění psa. Při vizuálním kontaktu figuranta se psem (figurant většinou vybíhal ze skrytu) následoval povel psovoda „STŮJ!" a při neuposlechnutí byl pes puštěn na volno s povelem „DRŽ!" Pes po dostižení figuranta se mu zakousl do rukávu a snažil se ho zastavit. Pokud figurant zůstal v klidu, většinou se pes pustil a v sedě zadrženého střežil. Pokud se nepustil, byl odvolán povelem „PUSŤ !" Poté následovala prohlídka zadrženého a jeho eskorta. Pokud figurant udělal prudký pohyb, pes znovu zaútočil, znovu na rukáv. I překousnutí psa na jiné místo na rukávě se hodnotilo jako chyba. (Tuto chybu měl legendární „král jižní hranice" BREK).  Že by zaútočil na jiné místo těla nepřipadalo v úvahu!

Pravidelně se dělaly prověrky psů (myslím jedenkrát za půl roku), a každé vážné vybočení psa z již popisovaného postupu mělo za následek jeho vyřazení ze služby a „odměna" psovoda. Byl jsem osobně svědkem vyřazení kvalitního psa z důvodu jeho nevypočitatelnosti, na kterou část těla zaútočí. Osobně jsem měl možnost dělat figuranta, zvláště před zmiňovanými prověrkami. (Kdyby to bylo tak nebezpečné, určitě by nenechali 15 - letého kluka dělat figuranta). Vojáci roty se se psy často stýkali na společných hlídkách a tak, když známý voják dělal figuranta, pes nebyl tak aktivní. 

Jednou se mi stala příhoda: Po skončení výcviku jsem odnášel rukáv k uložení, když ze dvou kotců, ještě nezavřených, vyběhli dva psi a pustili za  mnou. Nastavil jsem rukáv a zůstal stát. Jeden se  zakousl do rukávu a druhý pobíhal kolem a štěkal.

Proč se o tom tak obsáhle zmiňuji? Když bývalí PS a zvláště psovodi to vědí lépe než já? To především pro TY „všeznalé". Nejde mi totiž na rozum, jak by se asi cvičily ty "krvelačné šelmy„  jak o nich často píší „zasvěcení". Psa lze naučit různým kouskům. Pamatuji si, že zvlášť oblíbená byla „averze na zlaté knoflíky". Když se ukázal důstojník, pes se mohl strhat, jiné uniformy si ani nevšiml. Zaručovalo to psovodovi určitou jistotu, že ho žádná „šarže" nepřekvapí. Také různé parádičky: sundávání brigadýrky pánovi.

Možná, že časem, které již nepamatuji, dávali neposlušné vojáky hladovým psům ke svačině. 

Autor: http://www.lide.cz/karelrun

Převzato: se serveru – pohraničník.bloguje.cz