V tomto období, od června do září, se scházejí v dislokacích bývalých brigád Pohraniční stráže, ale i v řadě měst a obcí bývalí ochránci československých státních hranic, aby si připomněli 59. výročí přijetí zákona o ochraně státních hranic Národním shromážděním ČSR dne 11. července 1951. Zákona, který zásadním způsobem ovlivnil kvalitu a účinnost ochrany státních hranic i celkový život v pohraničí. Stanovil mimo jiné. že ochrana státních hranic byla dána do působnosti ministerstva Národní bezpečnosti, které tento úkol plní svými orgány, zejména Pohraniční stráží. Bylo v něm zdůrazněno, že ochrana státních hranic před pronikáním nepřátel socialismu a míru je povinností každého občana a že službu v Pohraniční stráži vykonávají pro její význam, odpovědnost a namáhavost vybraní příslušníci pracujícího lidu. Nutnost přijetí tohoto zákona vyplývala z celkového vývoje mezinárodní a vnitropolitické situace. Připomeňme, že od konce 2. světové války a po příklonu politické orientace ČSR na SSSR, způsobeném m. j. zkušenostmi lidu z mnichovské zrady západních spojenců a osvobozením převážné části ČSR Rudou armádou, narůstaly tendence Západu a jeho vnitřních pomahačů, často i kolaborantů s nacistickými okupanty, na změnu této orientace. A to nejen v oblasti politického a ekonomického nátlaku, ale i oblasti sabotážních, špionážních a teroristických činů.

Uvedená tendence výrazně zesílila po Únoru 1948. Jen v tomto roce bylo odhaleno na území ČSR 201 protistátních skupin, často řízených ze Západu. V březnu 1948 byla zřízena v americké okupační zóně Německa výcviková střediska československých uprchlíků pro jejich přípravu ke špionážní, sabotážní a teroristické činnosti na území ČSR. V tomto období prudce narůstal počet případů vražd představitelů státních orgánů, národních výborů, JZD a SNB. V období únor-září 1949 bylo zadrženo přes šest tisíc osob při ilegálním pokusu o překonání státních hranic na Západ a zabaveno jim finančních prostředků, šperků a jiných předmětů za několik milionů korun.

V roce 1950 začala vysílat rozhlasová stanice Svobodná Evropa, financovaná vládou USA, která zasévala nenávist k novému společenskému zřízení a je zodpovědná za mnohé tragické osudy lidí, které naváděla k porušování zákonů a nezákonnému opuštění ČSR. Na hranicích byla prolévána krev jejich ochránců. V letech 1948-1950 bylo usmrceno 49 a zraněno 290 pohraničníků. V období let 1951-52 bylo odhaleno na 1200 agentů západních rozvědek. Narušitelům státních hranic bylo odebráno 477 pistolí, 27 samopalů, 21 ručních granátů, 115 dýk, 3196 nábojů a 10 radiostanic. Pro někoho nástroje k nastolení demokracie? Narůstaly i provokace, zejména americké armády na státních hranicích. Za všechny uvedu jen případ násilného únosu skupiny neozbrojených vojáků ČSLA, kteří pracovali brigádně na zemědělských pracích na Tachovsku ozbrojenou skupinou americké armády na území SRN, ke kterému došlo 27. srpna 1949. Všichni vojáci odmítli emigraci a byli vráceni po mnoha dnech do vlasti.

V roce 1950 se rozhořela, v souladu s mocenskými zájmy vlády USA, korejská válka, která hrozila přerůst ve válku světovou za použití jaderných zbraní. S tím počítaly i opoziční síly v zemi. Dnes o tom hovoří jejich protagonisté otevřeně. Dostalo se mi o tom přímého svědectví, když jsem se zúčastnil v červnu 2004 tzv. veřejného slyšení v Senátu Parlamentu ČR ve věci návrhu senátora Jiřího Nedomy na udělení vysokých státních vyznamenání teroristické skupině bratří Mašínů. Vedle ctihodných senátorů a režimních historiků a umělců, kteří návrh vehementně podporovali, tam vystoupili i lidé, kteří se prohlašovali za spolubojovníky Milady Horákové. Řekli naplno, že když nešel změnit poúnorový režim vnitřními silami a prostředky, pak s nadějí očekávali vznik světové války, která jediná mohla zastavit komunismus. Říkali to jistě s vědomím, že by to byla válka jaderná, se všemi z toho vyplývajícími důsledky pro lidstvo. Herec Vetchý k tomu tehdy dodal, že je škoda, že dnešní senátoři a poslanci nejsou tak odvážní, jako byli Mašínové, to by to dnes u nás vypadalo jinak! Záznam tohoto veřejného slyšení by měl být uložen v senátním archivu a měl by být zveřejněn, aby se občané dověděli, jací demokraté působili a působí v tomto významném zastupitelském orgánu?

Za takové mezinárodní vnitropolitické situace byla tehdejší vláda ČSR nucena přijmout jehož realizací byla podstatně oslabena možnost vnějších a vnitřních nepřátel lidově demokratického zřízení narušovat budovatelské úsilí lidu a změnit politickou orientaci ČSR. Zákon explicitně zakotvil práva a povinnosti pohraničníků při výkonu jejich pravomoci v souladu s právním řádem ČSR a mezinárodním právem. Uvedly ho v život statisíce ochránců státních hranic - pohraničníci a jejich pomocníci, za přísného dohledu příslušných orgánů státní moci a státní správy. Všichni, kdož naplnili literu zákona, si zaslouží úctu a poděkování Čechů a Slováků, kteří chtěli žít v sociálně spravedlivé společnosti a v míru.

V současné době všeobecného morálního úpadku, kdy jsou hrdinové vydáváni oficiálními státními činiteli a většinou hromadných sdělovacích prostředků za zločince, někteří z nich také trestně stíháni a současně jsou vyzdvihováni faktičtí zločinci na hrdiny, pokračuje úsilí bývalých hraničářů za obhajobu historické pravdy. Ta zní: Pohraničníci stáli na straně zákona mezinárodně uznaného státu a ti, kdož zákony tohoto státu narušovali, stáli na straně zločinu. Tak se na věc pohraničníci dívali v době, kdy na hranicích zatarasili stezky rozsévačů teroru a smrti a tak se na věc dívají ve své naprosté většině i dnes. Na svém stanovisku budou stát tím rozhodněji, čím více bude jejich služba vlasti hanobena, tím více, čím více budou pronásledováni a tím více, čím hlasitěji budou volat militantní sudetští Němci po likvidaci poválečných dekretů prezidenta ČSR. Edvarda Beneše. Mnozí bývalí hraničáři našli své místo v Klubu českého pohraničí a v jeho řadách obnovili poničené pomníky padlých pohraničníků. Na počest těch, kdož položili své životy při ochraně československých státních hranic v letech 1918-1992 postavili u příležitosti 90. výročí vzniku ČSR na Cínovci důstojný památník.

Památný den, 11. červenec 1951, den přijetí Zákona o ochraně státních hranic, který si každoročně připomínáme, je naším svátkem i dnes a ani v budoucnu se ho nevzdáme!

Milan RICHTER, místopředseda Národní rady KČP