A máme po parlamentních volbách. Během necelých 50-ti dnů od našeho vítězství jsme si upekli konečně svojí skvělou vládu. Před veřejností a dolézavými novináři jsme si pohráli s něčím, čemu jsme pracovně říkali „koaliční smlouva k vládnutí“. Stejně nikdo z nezainteresovaných neví, co to je. A navíc to nikdo nebude ani číst – vždyť je to přes padesát stránek. Četl by to jen občan blázen, typ Foglarovského Mirka Dušína, nebo sovětského Pavky Korčagina. Takoví ale nejsou – vždyť většina z nás je spíše odchována typy Mirka Topolánka či Kalouska.

Stejně nám minulý měsíc při schůzkách tajemné koaliční „K9“ šlo jen o jedno, a to kdo si kde přebere svoje nové vládní „křeslo“, také které kamarády a kamarádky si na vybojovaná ministerstva přivedeme. Boj o křesla v dohodnutém poměru 6-5-4 se nám nakonec podařil, noční sedánky nakonec zbytečné nebyly. Co ale dál, teď teprve nastanou skutečné těžkosti se správou svých rezortů. Občané nám vytýkají, že ve vládě nemáme žádnou ženu, tak to musíme napravit alespoň v nižších vládních patrech. Zkrátka budeme nyní potřebovat nové osoby – ženy, chce to nové náměstkyně, také nové a pohledné sekretářky, bez modelkových tiskových mluvčí se na veřejnosti rozhodně neobejdeme. Za připravovanou ministerskou akci "kulový blesk" se značnou výměnou tváří a neoblíbenců na většině ministerstev by se nemuseli stydět ani Smoljak a Podskalský, režiseři oblíbené komedie Kulový blesk z roku 1978.

Pokud chceme na prezidentem darovaných ministerstvech být pokud možno co nejdéle, je potřeba rozhodit po úřadech své lidi. Ty pro nás budou očima i ušima. Donášet nám pak budou, kdo nepracuje, kritizuje, nebo dokonce, kdo má nové nápady, náměty a to nejhorší, také svá vlastní stanoviska. Brrr! Dohlédnout na tisíce zaměstnanců jednotlivých ministerstev také nebude hračka. Bude to chtít nové ředitele sekcí a odborů, vlastní odborníky, nebo alespoň nové zaměstnance, kteří se tak budou tvářit. Zkrátka interní informační službu s donáškou typu z oblíbených britských seriálů „Jistě pane ministře“ a „Jistě pane premiére“. Pochlebování „hlavy úřadu“ se bude nenápadně učit v připravovaných mediálních kursech, stejně tak posuzování možných vznikajících rizik ve vynášení nejrůznějších, přinejmenším důvěrných či strategických informací, ven z ministerstev. Vždyť by se mohly tyto cenné informace dostat do rukou jiných koaličních stran, nedej Bože, dokonce až ke stranám opozičním. Zkrátka práce bude habaděj.

Že je třeba také pracovat v zájmu všech občanů, voličů, co si nás bláhově zvolili. Jejich chyba, neměli být tak naivní. Navíc, jak se už Freudovsky podřekl představitel jedné z veřejných stran vládní koalice, jsou přece a hlavně „naši“ občané, a pak ti, kterým ani ruku, ani kůrku, a nedej bože funkci nedáme, tj. levicoví voliči jedné z nejmenované třešničkové strany. Zkrátka ve vlaku nebo v letadlech sedí cestující také ve dvou třídách – v druhé třídě, a v první pak jen ti majetnější, ti co na to mají! Jak už nepřející občané a novináři vyčítali jednomu z předešlých politiků, valachovi s gulami, čtyřleté vládnutí může být pro nás jako jeden velký a neopakovatelný flám, nebo také fiasko s ostudou. Jenom se nesmíme v příštích čtyřech letech našeho „spravování státu“ nechat vyhnat ze svých kožených čalouněných křesílek, také z nejrůznějších představenstev, dozorčích a správních rad. Pozor tedy na podezřelá slovíčka „chvály“, a také na české speciality, jako jsou  občasné defenestrace, nebo ještě hůř - sedlácké vidle!

Nahlas a s humorem (zatím)

uvažoval - Matuška