Pamatujete ještě, jak na každem sidlišťu byly klepače? To bylo užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku! Kdo by to tušil, že barva na tych  nadhernych kladinach obsahovala polychromovane bifenyly či jakesik jiné  sajrajty. No a co? Koho zajimaly take cypoviny? Však aji moja dřevěna postylka, ve ktere sem jako maly synek v době ruske  okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to  fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi, ni? Muj tata s mamu neměli  žadne bezpečnostni šraky, abych nevypadnul z postylky a nejebnul se do hlavy. Tuž, možna sem se jebnul. Každopadně sem neměl žadnu flašku na piti, kera by byla zajištěna proti temu, aby sem se nezalknul, nebo abysem nepokypal drahu plovuci dlažku.

Ani na oknach a na sporaku nebyly žadne  specijalni pojistky, abysem nevypadnul z okna, nebo abysem se nešel dobrovolně upect do truby. Na cypoviny nebyl čas, bo bylo třeba vyvařit posrane plinky. Koho by dneska  napadlo vrazit použite pampersky do tatramatky nebo do hrnca na sporaku? Když sem sednul na mojeho prvniho Pijonyra, neměl sem blembak na hlavě, kery dneska musi nosit povinně každy mameluk do 15 roku, a brzy bude určitě  povinně nosit každy až do domova duchodcu. Když sem poprve zavodil na kolobce, šprajclo se mi předni kolo a rozbil sem  si držku. Přesto muj tata s mamu nežalovali s pomoci pravnicke kancelaře učitelku. Zdupane sem dostal ja sam. Když sem byl na zahradě, chlastal sem  vodu z hadice. A když zme byli s partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo z řeky. Raz sem se z teho posral, až mi slzy tekly, jak sem si dupu utiral lopuchama s kopřivu.

Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu kupovat  obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne optymineralu? Či by mě napadlo, že děcka fčil nemožu z baraku bez pitička schovaneho v  sofistykovanym zařizeni, kere brani vytečeni obsahu a potřisněni galat?? Když zme šli ze synkama kopat bunkr k lesiku, měl sem v kapse chleba z  maslem a zapijel sem to taku žlutu sodovku. Kamoš měl k temu navic zelenu  papriku a červenu slazenu sodovku! Chlastali zme sodovky plne cukru a přesto  si nepamatuju, že by kdokoliv z nas byl tlusty. Navic sem ja cucal tu jeho  červenu a on zas pruboval moju žlutu. Chleba při kopani bunkra překažal, tuž  odpočival na boku v blatě a zežrany byl až pak. Aji s blatem. Myslite si, že  mi z teho bylo blbě? Nikdy! Ani opary zme nedostali. A to zme si gzichty  nepotirali preventyvně jelenim lujem a podobnyma cyparnama.

Žižaly zme taku malu rybyčku řezali na poloviny, bo nam ve škole řikali, že žižala je užitečny tvor a že když se rozpuli, tak doroste! Škoda, že nam  neřekli, že doroste jen ta jedna polovina. Dodom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily  nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Kdo se připozdil  při hrani sofistykovanych her (třeba hazani nožem od frňaka  tak, aby se  zapichnul do země), byl ztraceny. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. V televizi byly dva kanaly a v  tych tekla enem žumpa. Když kamoš přitahnul do lesika kytaru a začal hrat  Hotel Kalyfornyja, byl pan buch. Okamžitě na něm viselo deset bab. Tuž, bylo  nam patnact. Našli zme kamoše venku aji bez mobila. Byli v lesiku, v bunkru, nebo na  hřišťu. Padali zme do potoka, padali zme ze stromu, z klepača, lamali si hnaty, robili zme si modřiny, sypali zme si pisek do vlasu aji do oči. Byl to naš  problem. Kdo si doma stěžoval, dostal ještě přidane. Mliko se pilo od kravy, kobzole se kradly jezeďakum a pekly a žraly se zelene, šťovik chutnal  dokonale a třešně zme kradli susedovi anebo v aleji v Martinově. Kdo se prozradil a spadnul ze stroma, ten s nama přiště nešel, bo kdo  by tež  lazil s mamlasem? Na koleje zme valili hřebiky a padesatihaliřove mince. Zustavaly z nich  fajne placky. Přes řeku zme lozili po teplovodnich rurach tak dluho, až tam  jakysik cyp namontoval take špičate zabrany. Škoda, možna byzme vymysleli aji prvni bandži džamping.

Okolo byl komunystycky socializmus, a přesto zme byli svobodni. Žadne hlupe  předpisy nas nesvazovaly. Bylo nam jedno, jake zakřiveni maju banany, bo  stejně byly akorat parkrat za rok. V době, kdy opravdu dozravaly. Gulaš a koprovka byly nejlepši ze včerejška. Z buřtu při opekani vykapaval  poctivy praseči tuk a přestože zme to žrali černe  připalene, bylo nam fajně  a neměli zme pocit, že žereme polyvinylchloridovy bazmek.

Tak si řikam, jak je kurva možne, že vlastně ještě žijem?  Jak zme to mohli bez předpisu EuroSajuzu přežit?

Napsal - Ostravak

NÁZORY ČTENÁŘŮ Z DISKUSE

Že za komančov bylo tehdá hůř, může říc dneská jen opravdu blb, kerý v té době nežil. Necestovali jsme do kapitalistické ciziny, co aj tam taky, neměly jsme denně pomerančů, po jabkách se stejně chodilo lépe do kadibudek, ale hedonisticky jsme šťastne žili po svém rozumu! Co si pekli súdruzi na jejich schúzách nás prostě nezajímalo, alespoň nám nekecali do našich zábav. Baby byly jen rády, že ti jejich se ve schůzách vykecali. Ale ve velkém tehdá ti komančové nekrádli, navíc nebylo aj co. Toho troška cimentu ze stavby a sem tam hřebíky z dílny JZD ... Spořitelen nebylo tolik, na dědině i v městech nám půjčovali známí řezníci aj zelinářky. A šlo to!

Optimista tvrdí, že žijeme v té nejlepší možné době a pesimista se naopak obává, že je to asi bohužel pravda …

Parádní článek a připomenutí mládí. Až si mysím, že to psal ňáký známý. I na ty třešně jsem do Martinova chodil. EU z "nás" chce asi vychovat "blbce" jen pro práci a odvádění daní. Věřím, že dnešní jídlo je méně zdravé než tehdy a zaráží mne posedlost vše čistit (skoro dezinfikovat) a takové blbosti jako "vyrábět" bezpečná dětská hřiště. Vždyť to nejde a navíc je to proti přírodě. Snažíme se zasahovat do věcí, které fungují tisíce let (přirozený výběr) prostě pokus a omyl.

Ináč, lezie mi to na nervy ako to vyzerá dnes.  Keď sme mali okolo 10 rokov, tak to bolo fakt o niečom inom, V lete od rána do večera vonku, stále nejaká zábavka, proste teraz decka sedia doma, net, telka. A tie nariadenia ako sú teraz, sú fakt nezmysel.  

Ani pohyb na zdravém vzduchu, nenahradí pohyb ve zdravém těle...  Kdo pravidelně cvičí, zemře zdravější. Moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám.  Před r. 1989 to brali politici vážně a lidé si z nich dělali srandu - dnes je to bohužel naopak...

A jak se na minulé časy díváte Vy, máte k tématu svůj názor, napište svoje komentáře - stránky jsou Vám k dispozici …