Na nedávném letošním Dni vlasti německých vysídlenců ze zemí střední a východní Evropy Erika Steinbachová, předsedkyně Svazu vyhnanců, zdůraznila německou vinu na válce. "Každý v této zemi ví, kdo druhou světovou válku začal," řekla. "Hitler otevřel Pandořinu skříňku," dodala.

Nato ale s poukazem na poválečné vyhánění Němců z řady států poválečné Evropy zdůraznila, že jedno barbarství nelze ospravedlňovat jiným. "Klást na lidská práva dvojí měřítko je samo o sobě paradoxní," řekla. Podtrhla, že lidská práva jsou nepromlčitelná a nezpochybnitelná i pro německé oběti světové války.

„Migrace“ obyvatelstva na konci války a po válce postihla prakticky celou Evropu. Týkala se zejména odchodu německých rodin z osvobozených zemí Evropy. Na 7 milionů Němců přišlo z nynějších polských území, 2 milióny z Východního Pruska (to bylo rozdělené mezi Sověty a Polsko), na 2 milióny Němců z východního Pomořanska (to bylo přičleněno celé Polsku) a východního Braniborska. Němci se vrátili také z Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Maďarska, Jugoslávie, Rumunska, ale i ze zemí západní Evropy. Podle německých pramenů celkem 16 – 17 miliónů Němců muselo opustit domovy ve střední, východní i západní Evropě. Z někdejšího Československa odešlo více jak 3 miliony Němců.  Komise českých a německých historiků nemohla přesně vyčíslit počet obětí odsunu. Došla k názoru, že přibližně 6 tisíc Němců bylo oběťmi nejrůznějších násilných činů a kolem 5 tisíc spáchalo sebevraždu nebo umřelo během pochodů – a to vše po skončení války.

(z.r.)