Před 65 lety, 2. srpna 1945, vydal československý prezident Edvard Beneš jeden z nejdůležitějších dekretů, na jehož základě Němci a Maďaři, kteří již dříve nabyli německé nebo maďarské občanství, ztratili občanství československé. Právě tento dekret podle historiků vytvořil předpoklad pro budoucí odsun, během něhož opustily Československo zhruba tři miliony Němců. Přestože se o Benešových dekretech mluví především v souvislosti s poválečným odsunem, jeho samotného se žádný dekret přímo netýkal.

Poválečným uspořádáním a odsunem se zabývala začátkem srpna 1945 Postupimská konference vítězných mocností a ty se ve společném komuniké shodly, že »bude třeba přistoupit k převedení obyvatelstev německých zbylých v Polsku, Československu a Maďarsku do Německa«. Ve stejný den pak prezident Beneš podepsal dokument číslo 33/1945, o odejmutí československého občanství.

Výjimku dostali lidé, kteří »zůstali věrni Československé republice, nikdy se neprovinili proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěli pod nacistickým nebo fašistickým terorem«. Tuto možnost využili převážně němečtí antifašisté. Tento dekret pozbyl své ústavní povahy přijetím ústavy v roce 1948 a na základě vládního nařízení z roku 1949 bylo československé občanství v individuálních případech vráceno. V roce 1953 byl pak přijat zákon, podle něhož osoby německé národnosti, které v souladu s dekretem 33/1945 ztratily občanství a měly bydliště na území Československé republiky, se staly československými občany.

Němců a Maďarů se kromě dekretu o občanství týkaly hlavně další Benešovy dekrety o konfiskaci majetku, o potrestání nacistických zločinců, o konfiskaci půdy a o pracovní povinnosti osob zbavených občanství. Na jejich základě přišli o půdu a majetek, byli souzeni před lidovými soudy a museli vykonávat nucené práce. V prosinci 1945 odhadli českoslovenští představitelé hodnotu vyvlastněného německého majetku na 300 miliard korun.

Údaje o celkovém počtu odsunutých Němců se liší, většinou se ale výsledné číslo blíží třem milionům. V publikaci Odsun Němců z Československa 1945-1947 (1991) se uvádí, že na území okupovaného Německa bylo k říjnu 1946 odsunuto 2 402 600 sudetských a karpatských Němců. V Rakousku podle zmíněné publikace žilo 175 000 a v ostatních zemích přibližně 15 000 Němců z ČSR.

Historik Karel Kaplan uvádí, že z Československa bylo odsunuto 2 256 000 Němců a 660 000 ho opustilo před lednem 1946 (převážně v tzv. divokým odsunem), než začal organizovaný odsun. Z československé historické statistické ročenky (1985) vyplývá, že počet Němců v zemi se v roce 1947 snížil proti roku 1937 o 3 140 000.

Mezi květnem a červnem 1945 také opustilo Slovensko zhruba 32 000 Maďarů. Podle dohody o výměně obyvatel z února 1946 se ze Slovenska do Maďarska a naopak přestěhovalo na 73 000 lidí.

Po roce 1989 se téma Benešových dekretů stalo jednou z často diskutovaných otázek v česko-německých a česko-rakouských vztazích. V lednu 1997 byla podepsána společná Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Jeho součástí je i závazek obou zemí, že budou plně respektovat právní řád druhé země.

Převzato: Haló noviny