Po jarním upršeném počasí se nám v naší české a moravské kotlině konečně oteplilo. Už ty letošní chladné dny plné deště byly skutečně neúnosné. Někde dokonce v průběhu května „plavali“, nebo byli  při vzniklých povodních evakuováni. Vzhledem k tomu, že bydlím v městečku v kopcích do Jeseníků, nijak zvlášť mě povodně za posledních minimálně patnáct roků nezasáhly. Letos jsem z léčebných důvodů navštívil v květnu vyhlášené moravské lázně Teplice nad Bečvou. Překrásné klidné místečko zhruba na polovině cesty mezi středomoravskou Hanou a v dáli viditelnými svahy Beskyd. Všem, kteří chtějí zažít klidu, odborné péče, přírody a hlavně pohody, toto lázeňské místo rozhodně doporučuji. Ano, nejsou to určitě větší a živější lázně typu městské Poděbrady, nebo Františkovy Lázně. Na nemocná srdce a nejrůznější oběhové potíže jsou ale Teplice, myslím tedy ty moravské, rozhodně na špici našeho lázeňství. A nejen z pohledu medicínského…

Ale to už jsem trochu odbočil od původní hlavní myšlenky. Chtěl jsem se zejména zmínit o přírodou a počasím způsobených potížích a jejich profesionálním zvládnutí. Toto téma jsem si dnes vybral také z důvodů prožitého deštivého jarního počasí, se kterými jsem se, a nejen já, v uvedených lázních vlastně denně potkával. A na druhé straně bych se chtěl podělit o pozitivní zjištění, jak veškerý personál lázní mimořádnou povodňovou situaci na jedničku zvládnul.

Květen byl skutečně uplakaný, vlastně nám denně pršelo. Na noc z neděle 16. května na pondělí 17. bude určitě ještě dlouho řada místních zaměstnanců a obyvatel lázní, ale pak i nás pacientů, dlouho vzpomínat. Už během neděle začalo mimořádně silně pršet a při pondělním ránu jsme viděli první následky rychlých povodní. Na desítku hasičských aut jsme hned při ranní cestě za snídaní narazili, s nimi jsme všichni pacoši viděli profesionálně pracující a už ráno únavné hasiče, kteří v průběhu noci organizovali ochranu a záchranu nás všech a samozřejmě bezpečnost u vody se nacházejících lázeňských objektů. Voda jinak klidné říčky Bečva stoupla během noci a pondělka zhruba o 4 až 5 metrů, rozlila se na obou stranách nejméně o dobrých 30 metrů ze svého koryta. Pohled na dravou řeku připomínal pro některé z nás jen v televizi viděné moravské záplavy z let 1997, ale i z téměř pravidelných záplav později. Od některých starších spolupacientů jsem v debatách u bouřící vody slyšel – „Jak Dunaj, nebo Vltava…“. Zatopena byla k vodě přilehlá kolonáda před lázeňským domem Bečva, voda se přes naskládané pytle s pískem blížila až ke vstupu do objektu. Pod vodu zmizel téměř zcela tamní prodejní stánek, kde jinak bývá k dostání vedle lázeňských oplatků i dobrá valašská slivovice.

V té skutečně mimořádné situaci jsme všichni společně zažili v reálu, co znamená termín „evakuace“. Sanatorium Bečva už ráno mělo vystěhovanou recepci, přízemní velkou jídelnu, trochu níž v objektu situovanou restauraci, na přicházející velkou vodu byly připraveny přízemní místnosti s koupelnami balneoprovozu, elektroléčba a další léčebné provozy. Práce všech zaměstnanců lázní při prováděné evakuaci, stěhování zařízení a nábytku, ale zejména pak při organizování náhradního provozu pro nás pacienty na výše položeném sanatoriu Janáček, byla skutečně na vysoké profesionální úrovni. Zřejmě se vedení lázní, ale i všichni jejich zaměstnanci, také kolem dislokované hasičské záchranné sbory, řádně vyškolily při hrůzostrašných povodních v roce 1997. Tehdy všudypřítomná voda v potocích a řekách hlavně na Moravě a ve Slezsku, ale i v popisovaných teplických lázních, skutečně napáchala nebývalé škody.

Závěrem tohoto vyprávění bych nejen osobně za sebe, ale věřím, že i za většinu tehdy se léčících pacientů, skutečně směrem k vedení Lázní Teplice nad Bečvou, k jejich lékařům, zdravotním sestrám, všem rehabilitačním pracovníkům, ale i pracovníkům dalších provozů – kuchyně, provozu jídelny, údržby, vyjádřil veřejně poděkování za zvládnutí nejen popisované povodňové mimořádné události, ale za jejich i v takových těžkých dobách prokázanou profesionalitu, mimořádnou péči o pacienty, ochotu a jejich vysoký morální profil. Naplňování onoho tradičního motta většiny lázní u nás – „Pacient je na prvním místě, naše lázně léčí a pohoda také uzdravuje“, v Teplicích nad Bečvou skutečně prokázali. Ještě jednou poděkování a přejme si všichni méně zdivočelou přírodu a podnebí nejen u nás!

PhDr. Alois Matuška, Rýmařov