Nejmladší potomek císařovny Marie Terezie a zakladatel lázní Karlova Studánka, Maxmilián II. František, se narodil 8. prosince 1756. Byl rovněž muzikantem, v Bonnu nechal vybudovat Národní divadlo a zasloužil se o podporu velkého hudebního genia - mladého Ludvíka van Beethovena. Lázněmi Karlova Studánka je vnímán jako zakladatel lázeňské činnosti, neboť nechal prozkoumat přírodní léčivé prameny, které v jejich okolních lesích byly shledány jako léčivé.

Co víme o Maxmiliánovi II. Františku? Byl nejmladším potomkem císařských rodičů Marie Terezie a Františka I. - Štěpána Lotrinského (zakladatel habsbursko - lotrinské dynastie). Marie Terezie pečlivě plánovala jeho výchovu, tak jako u všech svých dcer a synů. Maxmiliánova výchova nakonec vyústila v dráhu duchovní. Názory císařského otce, který podporoval rozvoj vědy, technického pokroku a ekonomie v období počínajícího osvícenství, měly vliv i na formování názorů některých jeho synů, zejména pozdějších císařů Josefa II. a Leopolda II., ale v neposlední řadě i na nejmladšího syna Maxmiliána, který společně se svými bratry podporoval školství, zdravotnictví, budování nemocnic a vědeckého pokroku úměrného možnostem 18. století. Budoval školy a preferoval základní i střední školství. Dodnes nese po něm pojmenování Maxmiliánova universita v Bonnu, na jejímž založení se podílel.

V habsburské císařské rodině určovala dětem Marie Terezie cílenou výchovu. Pro dospívajícího, občas nemocného Maxmiliána, určila dráhu duchovní i vojenskou. Ještě v době, kdy žil bratr císaře, Karel Alexander Lotrinský, který byl generalissimem rakouské císařské armády a též velmistrem Řádu Německých rytířů, byl již v roce 1770 z vůle císařovny jako čtrnáctiletý Maxmilián pasován na rytíře. Současně byl zvolen jako koadjutor (budoucí nástupce) velmistra Řádu německých rytířů. Velmistrovského úřadu se Maximilian Franz von Österreichujal  ujal o 10 let později - v červenci 1780, když jeho strýc, císařův bratr, Karel Alexander (Karl Alexander von Lothringen) zemřel. Duchovní dráha Maxmiliána však dále pokračovala. V srpnu roku 1780 byl Maxmilián zvolen koadjutorem kolínského arcibiskupa, jehož úřad byl spojen s postavením kurfiřta (volitele císaře Svaté Říše římské národa německého). Nástup do kurfiřství v Kolíně nad Rýnem i v Münsteru byl přijat s holdem tamní kapituly 5. srpna 1784 při Maxmiliánově uvedení do úřadu kolínského arcibiskupa.

Území slezské obce Hinewieder patřilo od roku 1621 Řádu Německých rytířů z Bruntálu a vznik lázní souvisel s tímto řádem. Pro Karlovu Studánku je nejmladší 16. potomek Marie Terezie - Maxmilián důležitý tím, že dal ve svém úřadě svolení ke zkoumání zdejších léčivých přírodních pramenů. Proto byl první léčivý pramen z roku 1780 pojmenován Maxmilián. Podnětem pro vybudování lázní se stala kniha renomovaného balneologa von Cranze, který v ní roku 1777 popsal léčivé prameny habsburské říše. Jedním z pramenů byl i ten v Karlově Studánce, o jehož blahodárných účincích se sice vědělo již dávno, ale trvale využíván začal být až na sklonku 18. století. Už roku 1785 zde Maxmilián II. František nechal postavit první lázeňský dům.

A kdo byl koadjutorem - nástupcem Maxmiliánovým - na postu velmistra? Roku 1801 vojevůdce Karel (Karl Ludwig von Österreich), jeden z nejschopnějších Habsburků své doby (syn císaře Leopolda II. a španělské infantky Marie Ludoviky, resp. bratr císaře Františka II./I., vnuk Marie Terezie). Arcivévoda Karel, se proslavil tím, že jako první evropský válečník porazil Napoleona (1809 u Aspern a u Esslingen na předměstí Vídně). Ale ještě předtím v roce 1803 v roli velmistra, dal vojevůdce Karel svolení k přejmenování lázeňského místa Hinewieder na Karlsbrunn (Karlova Studánka), kde lázeňské léčení bylo iniciováno jeho strýcem Maxmiliánem II. Františkem, a jehož velmistrovského postu po Maxmiliánově smrti se v roce 1801 ujal, než jej v roce 1804 předal svému bratru Antonínu Viktorovi.

Původní název lázeňského místa Hinewieder byl odvozen od skutečnosti, že do lázeňského místa nemocní docházeli ze sousedních vesnic (Ludvíkov, Malá Morávka). Od německy řečeného sem a tam (hin und wieder) bylo do jisté doby odvozeno pojmenování tohoto lázeňského místa, spojeného s nutností docházet za léčbou z okolí a zase se vracet. Když byly budovány první obytné nebo zděné budovy pro lázeňské hosty na přelomu 18. a 19. století, lázně si získávaly svůj věhlas léčebnými výsledky po okolních zemích, zejména v rakousko-uherské monarchii. To byla příležitost k tomu, aby v roce 1803 lázeňskému místu se dostalo důstojného pojmenování po arcivévodovi a nejúspěšnějším vojenském talentu habsburského rodu - vojevůdci Karlu Ludvíku Janovi. Ač byl synem císaře Leopolda II. a Marie Ludviky (kteří též měli 16 dětí, z toho 11 synů) vzala si malého arcivévodu Karla na výchovu Leopoldova sestra - nejoblíbenější dcera Marie Terezie - Marie Kristýna, jejíž manželství s Albertem Sasko-Těšínským, velmi schopným vojenským stratégem, bylo bezdětné. Ten dal Karlovi nahlédnout do tajů vojenského myšlení a rozvinul tyto jeho vlohy, které jej proslavily jako nejlepšího habsburského vojenského stratéga. Karel se stal dědicem těšínského velkovévodství, ale i dalších držav a majetků po svých adoptivních rodičích. Není divu, že i jeho potomci (syn arcivévoda Vilém a vnuk arcivévoda Evžen) pokračovali ve vojenské dráze jako nejvyšší vojenští generálové a řádoví velmistři.

Na zámku v Bruntále v hlavním Audienčním sále na velkém obraze je zachyceno, jak velmistr Maxmilián II. František přijímá do Řádu německých rytířů svého synovce - arcivévodu Karla, který se stal jeho koadjutorem.  

Vše jak již bylo řečeno, začalo u vzácných císařských rodičů, kteří nejenže dali život 16 dětem, ale také se postarali o jejich výchovu a vzdělání. Ale nejen svým dětem, nýbrž celé střední Evropě dali nové impulsy, sledující vzdělání, zbožnost, rozvoj lidského ducha (zrušení nevolnictví a roboty, zavedení povinné školní docházky, prosazování práva do soudnictví, rozvoj techniky, ekonomických vztahů apod.). Ne všem jejich potomkům se stejně dařilo naplňovat jejich odkaz.

Pro Lázně Karlovu Studánku byl poslední nejmladší syn Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského, Maxmilián II. František, zásadně přínosný a důležitý ve svých aktivitách, když uměl odhadnout potenciál léčivého úspěchu tohoto kouzelného zalesněného lázeňského místa, schovaného v údolí jiskřivé horské řeky Bílé Opavy, pramenící pod nejvyšší horou Moravy Pradědem.

K dokreslení povahy arcivévody Maxmiliána II. Františka si můžeme i více jak 250 let po jeho narození připomenout myšlenku z jeho dopisu: "Mocnější se může a umí chránit sám. Proto je justice a státní moc stvořena vlastně k ochraně slabšího, aby bránila přehmatům mocnějších a upřednostňování vychytralejších."

V průběhu času objevované lázeňské léčivé prameny v Karlové Studánce nesou názvy po velmistrech Řádu Německých rytířů – je to Maxmiliánův pramen objeven roku 1780, Karlův v roce 1802, Antonínův pramen v roce 1812, Vilémův v roce 1862, Norbertův v roce 1931.

Snad i dnes může vzpomínka na Maxmiliánovo narození roku 1756, podpořit snahu pracovníků Lázní v Karlově Studánce vracet lidem v prostředí krásné přírody jesenických hor zdraví, odpočinek, pokoj a spokojenost. Podporovat uzdravení těla i duše, ale i uzdravení mezilidských vztahů, které někdy narušují život v jeho integritě, správném hodnotovém chápání. Usilujme o zdravou životosprávu, ale i potřebný pokoj, který obepíná lidi jako síla, která bojem proti nespravedlnosti, bídě, hlouposti a násilí působí pro dobro všech bez rozdílu. A to vše v řádu krásné přírody obklopující Karlovu Studánku, která svědčí o svém láskyplném Tvůrci, když nabízí své jedinečné přírodní léčivé zdroje (minerální uhličitou vodu, přírodní léčivý oxid uhličitý, ale i přírodní rašelinu nebo ojedinělé léčivé klima na horách s nejlepší čistotou vzduchu), které zdejší obyvatelé již po 3 století umí aplikovat těm, kdo za zdravím a regenerací do lázní v Jeseníkách, založených Maxmiliánem II. Františkem, přijíždějí.

Zdroj: server lázní K.S., z.r.