Téměř na začátku obce Ruda nad Moravou (dříve německy - Eisenberg an der March), ve směru od obce Olšany (resp. z hlavní silnice na Hradec Králové), na křižovatce do Bartoňova, po pravé straně silnice, je již z dálky dobře vidět pozdně renesanční zámek z počátku 17. stol. Jedná se o jednopatrovou čtyřkřídlou budovu s arkádovým nádvořím spjatou s rodem pánů ze Žerotína.

Pod latinským názvem Ferreus Mons (železná hora) se vesnice objevuje v pramenech od počátku 14. století. Již tehdy zde byl kostel a fara (od roku 1350 farnost náležela k biskupství v Litomyšli). Od roku 1310, kdy se tedy Ruda (její název souvisí s ložisky rudy v okolí) objevuje v historických pramenech poprvé, byl její osud úzce spjat s osudy zábřežského panství, které takřka po celé 14. století náleželo pánům ze Šternberka, v 15. století Kravařům a Tunklům z Brníčka, a od počátku 16. století pánům z Boskovic. Teprve v roce 1596 poručníci Ladislava Velena ze Žerotína, hlavního dědice boskovického majetku po smrti jeho strýce Jana z Boskovic, chtějíce zachránit aspoň podstatnou část zadluženého obrovského zábřežského dominia, prodali Velenovu vzdálenému příbuznému Janu mladšímu ze Žerotína, pánu na Velkých Losinách, jeho severní část s Rudou a také s dalšími 15 vesnicemi, od Bílé Vody až po Olšany. Jan mladším Žerotína hned přenechal tento majetek svému synu Bernardovi, který se tak stal prvním majitelem nového severomoravského panství.

Bernard ze Žerotína si zvolil Rudu za své sídlo a přistoupil tu po roce 1600 k vybudování vlastního renesančního zámku (byl postaven na haldách strusky z někdejších železářských hutí). Základní stavba byla dokončena v roce 1610, jak hlásá letopočet na arkýři vedle brány se znaky stavebníka a jeho ženy Sibyly, rozené Libštejnské z Kolovrat. Na kraji vsi vyrostal tehdy čtyřkřídlá zámecká budova, přibližně ve tvaru čtverce kolem vnitřního dvora. Na jihozápadní straně, od silnice, je jednoduché průčelí s velkým vjezdem do zámku, zdobeným bosovaným ostěním s římsou, na níž byl později umístěn velký plastický erb pobělohorských držitelů zámku, Lichtenštejnů. Vlevo od vchodu je v úrovni prvního patra půvabný renesanční půlkruhový arkýř na jehlancové podložce, krytý stříškou. Sgrafitová rustika průčelí spolu s arkýřem prozrazují na první pohled renesanční původ zámku. Z valbové střechy se zvedá nad průčelím úzká čtyřboká věž se zdvojenou bání, zakončená lucernou a opatřená věžními hodinami (z roku 1890). Jednoduchost vnějšího vzhledu zámku kontrastuje s jeho dvorní stranou: s otevřenými jednopatrovými arkádami, nesenými v přízemí čtyřbokými pilíři, v patře pak toskánskými sloupy z maletínského pískovce, které obklopují dvůr ze všech stran. Ochozy arkád jsou zaklenuty křížovou klenbou a podobně je tomu i v přízemních místnostech. V patře jsou stropy ploché.

Po náhlé Bernardově smrti v roce 1614 koupil celé rudské panství zpět Ladislav Velen ze Žerotína. A ten teprve nyní dodal rudskému zámku jeho konečnou podobu. Již pro Bernarda ze Žerotína pracovali na stavbě rudského sídla italští stavitelé, kteří v té době žili v našich zemích již v několikáté generaci. Pravděpodobně šlo o příslušníky stavby huti, která se podílela také na stavbě velkolosinského zámku. Z účtů známe i jednoho z nich, Balcara Vlacha. Ladislav Velen ze Žerotína dal zámek jen dostavět. V letech 1615 - 1616 byla dokončena jeho vnitřní úprava - stavěla se kamna v panských komnatách (ze zelných kachlů), malovaly se pokoje, zasazovala okna, barvily se nažluto sloupy arkád.

Nedlouho po dokončení stavby zavítal na rudský zámek ze svého hlavního moravskotřebovského sídla Ladislav Velen ze Žerotína s rodinou a s celým knížecím dvorem (Ladislav Velen byl známým předákem odboje moravských stavů proti habsburskému trůnu). Zde také hostil svého tehdejšího přítele knížete Karla z Lichtenštejna, který se po bělohorské porážce konfiskací zmocnil obrovského Velenova majetku včetně rudského zámku. A nebylo to bohatství (léno) malé, protože Ladislav Velen, nazývaný též „bohatý Žerotín“, náležel k renesančním kavalírům, jejichž záliba v umění se především odrážela v přímo královské nádheře jejich zámků. Ruda nebyla v tomto směru výjimkou, neboť sem, pokud mu to dovolovaly jeho četné povinnosti ve veřejném životě, Ladislav Velen častěji zajížděl. Své druhé choti Alžbětě z Thurnu připsal polovinu rudského panství.

Po bělohorské porážce byl Ladislav Velen odsouzen jako vojenský vůdce vzbouřených moravských stavů k smrti, jeho jméno bylo přibito na šibenici, veškeré statky zkonfiskovány a on sám byl nucen hledat záchranu v emigraci. Rudský zámek se stal posledním útočištěm jeho choti, která tu také v lednu 1622 zemřela. Sem se dočasně přestěhovala i část Velenových uměleckých pokladů a zařízení (větší část zůstala na moravskotřebovském sídle). Po Alžbětině smrti dostal císař Ferdinand II. z Rudy „jen stříbrného náčiní na 70 centů“ (asi 36 q). Velenův syn Bartoloměj odhadoval později cenu zařízení a klenotů na 250 000 zlatých. Ostatní zařízení s celým zámkem a panstvím získal od císaře v roce 1622 Karel z Lichtenštejna. V roce 1627 se sice Ladislav Velen vrátil na rudský zámek s dánskými vojsky ještě jednou, avšak po jejich porážce musel ještě týž rok opustit severní Moravu nadobro.

Marně se v letech 1637 - 1638 pokoušel jeho syn Bartoloměj získat Rudu zpět. Lichtenštejnové již nepustili kořist z rukou. Za nových majitelů se stal zámek pouze sídlem hospodářské správy panství, na němž Lichtenštejnové byli jen vzácnými hosty, většinu vnitřního zařízení zámku odvezli na své jiná sídla. V průběhu třicetileté války bylo rudské panství značně poničeno. Švédové se zámku dočasně zmocnili v roce 1643 a podle hlášení tehdejšího rudského hejtmana Valentina Gabriela zničili a odvezli vše, co v něm zbylo. S postupující centralizací lichtenštejnské hospodářské správy v 18. a 19. století klesal nakonec i význam zdejšího vrchnostenského úřadu. K jediné větší přestavbě zámku došlo v polovině 18. století, kdy tu kníže Josef Václav z Lichtenštejna dal vybudovat zámeckou kapli sv. Anny. Někdy na přelomu 18. a 19. století byla u zámku postavena pro zábavu zámeckého úřednictva střelnice a kuželna a v průběhu 19. století přistavěny hospodářské objekty, které tvořily tzv. druhý zámecký dvůr. Byla také dostavěna čtyřboká věž s lucernou a hodinami – roku 1890. Na zámku byly tehdy provedeny i vnitřní úpravy při adaptacích vrchnostenských úřednických bytů a kanceláří. Na sklonku 19. století byl též opraven zámecký most a barokní kašna.

Na zámku Ruda sídlil vrchnostenský lesní úřad a správa statku (od roku 1866 i pro statek Kolštejn, nyní městečko Branná). Rudský zámek měl do druhé poloviny 19. století nepříliš lichotivou pověst bašty výbojné germanizace uprostřed českého osídlení Rudy a okolních vsí, jejímiž nositeli byli zejména němečtí lichtenštejnští úředníci. Po zániku vrchnostenského zřízení v roce 1848 připadla Ruda k politickému i soudnímu okresu Šumperk. V 60. letech 19. st. byla obec povýšena na městys. To nepochybně přispělo k tomu, že v rámci první pozemkové reformy v letech 1922 - 1928 byl velkostatek Ruda/Kolštejn vzat do záboru a lesní majetek zestátněn. K převzetí došlo v roce 1926 a lichtenštejnskou lesní správu na zámku vystřídala správa státních lesů, ta zde pak vydržela po celé 20. století.

Připravil: PhDr. Alois Matuška

Použito:

Vlastivěda šumperského okresu, autoři M. Melzer a J. Schulz s kol., vydal OVM, Šumperk, 1993

Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Morava, Svoboda, Praha 1983

Rudský zámek, autor F. Spurný, Vlastivědné zajímavosti, 1972