Statečnost těch, kteří bránili svobodu českého národa před vypuknutím druhé světové války, se rozhodli uctít na Jesenicku. Ve středu 22. září se budou konat pietní akce u pomníků Vidnavě, v Nových Vilémovicích a ve Velké Kraši.

Při slovech o záboru Sudet se většině lidí vybaví fotografie plně naloženého žebřiňáku, na kterém početná česká rodina v říjnu roku 1938 narychlo opouští pohraničí. V obsazených Sudetech ale zůstaly statisíce Čechů, o kterých se nikdy moc nemluvilo.

Během mobilizace v letech 1938 a 1939 zemřelo o stovky československých vojáků více, než se dosud myslelo. Přelomovou informaci přináší ve své knize historik Jiří Plachý. Nespokojil se s údajem o počtu zemřelých, který se uváděl od roku 1939, a znovu prošel dochované historické dokumenty.  

Ruská zahraniční rozvědka (SVR) odtajnila materiály k Mnichovu 1938, které doposud skrývaly moskevské archivy. A jejich obsah opět přepisuje historii.

Němečtí vojáci překročili hranice ČSR dvě hodiny po půlnoci 1. října 1938 a začali postupovat do nitra prvního pásma v jižních Čechách. Ve stejný den začala wehrmacht obsazovat i severočeské druhé pásmo. Příchod nacistické armády oslavovaly téměř všechny vrstvy německého obyvatelstva Sudet v obrovské euforii.

Na Britských listech se množí příspěvky o vztazích, které mezi Čechy a německy mluvícími obyvateli Československé republiky proběhly před 61 lety. Dovolím si uvést příběh, kterých v té době byly možná stovky.

S rokem 1938 na nás stále padá Mnichov 29. a 30. září 1938 a následná tragédie.  

Často se mluví v souvislosti s Mnichovskou zradou o bleskovém obsazení Sudet německým vojskem. Jak to vlastně proběhlo na Krnovsku a Bruntálsku? Vždyť 6. října 1938 se teprve stahovala z Krnovska Československá armáda a své pozice opouštěly i obranné jednotky SOS.

Nejhorší situace nastala, když přišla zpráva, že pohraničí bude přivtěleno k Německé říši. Němci uspořádali na Čechy úplný hon. Nastalo přímé vyhánění Čechů z tohoto území.