Kdo chce změnit svět, musí začít sám u sebe, říká stará moudrost. Máme – li změnit sami sebe, měli bychom ovšem sami sebe nejprve poznat. A součástí poznávání sebe sama je zkoumání, odkud pocházíme, kdo byli naši předkové, čím se zabývali, čeho dosáhli, i co se jim nepodařilo. Protože: co víme o svých předcích? Již o rodičích nevíme všechno. O prarodičích nevíme už téměř nic… Co víme o rodičích svých prarodičů? Jejich geny přitom existují v našich tělech a ovlivňují náš život.

Rodopis, cizím slovem genealogie, je stará vědecká disciplína, která se řadí do skupiny takzvaných pomocných věd historických. Jejich znalost usnadňuje práci historika na obecných problémech. Základním zájmem genealogie je rod, rodina a jejich dějiny. V nejstarších dobách bývala genealogie pěstována i s politickými cíli, protože příslušnost k určitému rodu nárokovala dobré společenské postavení a naopak nejasný původ diskvalifikoval kohokoliv v kterékoliv činnosti.

Dnes se genealogie pěstuje na dvojí úrovni: vědecké a amatérské. Vědci zkoumají dějiny rodů z důvodů historických, protože znalost rodinných vazeb až překvapivě objasňuje některá ”nevysvětlitelná” lidská jednání. V poslední době se o genealogii začínají zajímat též biologové a lékaři a to v souvislosti s výzkumem dědičných chorob a vlivu životního prostředí na lidský organismus. Genealogie se stává též oblíbeným koníčkem řady občanů, kteří v pátrání po svých předcích nalezli smysl svého života v dnešní vykořeněné době. Mnohdy tak vznikají i vysoce kvalitní vědecké práce.

Nejlepším způsobem, jak se pustit do rodopisné práce, je začít u sebe a svých současníků – rodiny. Na počátku studia je nutné vyslechnout všechny žijící členy rodiny a o všem si učinit pečlivý záznam. Diktafon je užitečný, ale záznam je nutné přepsat na kvalitní papír a sice perem a dokumentním inkoustem, nebo i obyčejnou tužkou. Nikdy propisovací tužkou, ani tzv. čínou! Je nutné prohlédnout domácí doklady: rodné listy, oddací listy, domovské listy po babičce atd., které mohou v budoucnu značně usnadnit práci. Vše je dobré si okopírovat, nejlépe fotograficky. Pořízení rodinného fotoalba je velmi užitečné. Na zadní stranu fotografií píšeme datum pořízení, místo a jména osob na nich se vyskytujících. Na video můžeme zaznamenat zajímavé záběry z míst, kde žijí, nebo kdysi žili naši příbuzní.

Informace o každé osobě si zaznamenáme formou kartotéky nebo počítačové databáze. Z té ovšem všechna důležitá data vytiskneme, nejlépe inkoustovou tiskárnou. Takto si zakreslíme i rodiny našich strýců a dědů. Výsledkem této počáteční fáze studia může být až pětiúrovňové rodopisné schéma (rodokmen) – tedy zhruba celé 20. století. K dalšímu pátrání je již nutné navštěvovat archívy. Během svého pátrání zjistíme množství překvapujících informací. O nežijících předcích vedeme stejný záznam jako o žijících předcích, pouze zdroj informací je jiný. V archívních studiích je nutné začít v matrikách, kde hledáme nejprve předky v přímé linii a teprve potom v liniích ostatních. Dopsané matriky jsou uloženy ve Státních oblastních archívech, kterých je v Čechách deset a jsou organizovány podle bývalých krajů.

Jednotlivé části rodokmenu navzájem pospojujeme. Vznikne nám košatý útvar, mající kořeny kdesi v hloubi dějin, na jehož nejmladší vrstvě se právě nacházíme, a který se i po naší smrti bude dál rozrůstat do budoucnosti.

Po ukončení výzkumu v matrikách přicházejí na řadu další archívní prameny – knihy vrchnostenské správy, městské knihy, berní rejstříky atd. Studium v nich je již velmi náročné a vyžaduje zevrubnou přípravu. U nešlechtických rodin je reálné dovést rodokmen do poloviny 17. století, starší údaje bývají vzácné.

Ku pomoci amatérských a začínajících genealogů vznikla v Praze Genealogická a heraldická společnost, která se v současnosti snaží na každém okrese založit pobočku. Na každém okrese existuje také státní okresní archiv, který by měl každému zájemci o genealogii pomoci v orientaci a nasměrovat ho na patřičné instituce.

Mnoho užitečných informací lze získat studiem literatury. V současné době jsou obecně přístupné:  Kristoslav Říčař, Úvod do genealogie, kdo jsou moji předkové a odkud přišli?, která vyšla v Praze v roce 1995 a Marie Marečková, Příručka praktické genealogie, Jak sestavit rodokmen, vydalo nakladatelství Paseka v roce 2004.

Besedy s příbuznými, pátrání po rodinných památkách a sestavování rodokmenu mohou přispět významně ke tvorbě pozitivních mezigeneračních vztahů, stabilizaci rodinných vztahů a mezilidských vztahů vůbec Takže genealogie je nejen vědecká činnost z oblasti historie, ale současně i svrchovaně hodnotná činnost ekologická.

Podklady poskytl zejména Mgr. Dan Doležal, Státní okresní archiv Příbram