Zhruba 35 km východně od Prahy, kousek od silnice na Kolín, leží obec, kde se 30. 5. 1434 odehrála proslulá bitva u Lipan. Vojska panské jednoty rozprášila husitská polní vojska pod vedením Prokopa Holého. V neděli 30. května 1434 okolo čtvrté hodiny odpoledne začala u bezvýznamné vesničky Lipany, jejíž jméno tím vstoupilo do českých dějin, bratrovražedná bitva. Proti sobě stanuli táborité pod vedením Prokopa Holého a panská koalice pod vedením Diviše Bořka z Miletínka. Doba vznešené slávy polních vojsk husitů v té době dávno pominula. Už byli jenom hrozbou míru a životu. Vznešenost myšlenek se z boje dávno vytratila. Po slavné éře Žižkově teď stáli proti sobě ti, kteří jednáním dospěli ke kompromisu, a nezlomní, pro které byl vyznáním jen boj. Kališnický kněz Prokop Holý, který se předtím uchýlil do ústraní, se ve chvíli nebezpečí vrátil do bojových řad. Druhé straně velel Diviš Bořek z Miletínka, který se učil válečnému umění po boku Jana Žižky. A na obou stranách stála v několika řadách proti sobě proslulá vozová hradba. Zvítězit mohl jen ten, komu se podařilo nepřítele vylákat.

Po drobné přeháňce se daly do pohybu vozy obou stran, bylo to složité manévrování, protože obě strany se dokonale znaly a navzájem spíše vyčkávaly na protivníkovu chybu.Vypadalo to, že se první chyby dopustil Krchlebcův vozový šik panské jednoty, který se příliš přiblížil k táboritské hradbě, kde se dostal do prudké palby. Část vojska panské jednoty se v té chvíli obrátila a se spuštěnými korouhvemi ustupovala. To byl ten okamžik, kdy táborité jako v ostatních bitvách vyrazili za prchajícím protivníkem. Když opustili obrannou hradbu a dostali se dál, zasáhla připravená jízda panské jednoty a vklínila se mezi pronásledovatele a jejich vozy. Ti už se k nim nedostali. Do otevřené hradby však vnikli nepřátelé a nastalo spíš vraždění než boj.

Tentokrát to tedy byla pro husity osudová chyba, protože zpáteční cestu do částečně rozevřené vozové hradby jim odřízla záloha panské jednoty. Přesto bratrská vojska kladla tuhý odpor. Osudný boj trval celý den a celou noc. Teprve druhý den se dalo mluvit o konečném vítězství. Nezlomná síla táborů a sirotků byla zničena navždy. Jejich vůdcové padli. Vítězové nebrali zajatce, ale povraždili tisíce bojovníků, kteří se za poslední léta stali z „božích bojovníků“ postrachem celé Evropy. Obrněné jezdectvo panské koalice tak snadno přemohlo nechráněnou pěchotu táboritů a další oddíly panské jednoty dokonaly dílo zkázy v téměř nechráněné vozové hradbě. Bitva u Lipan byla tragická především tím, že zde bojovali Češi proti Čechům. Další tragédií bylo samozřejmě obrovské množství mrtvých a raněných, pobití a za živa upálení zajatci. Slavná éra husitských bojovníků a bojů touto bitvou u Lipan skončila….                       

Převzato od autorky: Ludmily Vaňkové

Toto stojí psáno v staré kronice latinské o veliké bitvě na lipanské pláni

„Stalo se léta páně tisícího čtyřstého třicátého čtvrtého v neděli, 30. dne měsíce května o hodině nešporní (asi o 4. hodině odpolední) mezi městy Kouřimí a Brodem Českým poblíž vesnici Hřib. Slunce stálo toho dne ve znamení blíženců. Urození a stateční páni a rytíři pan Menhart z Hradce, Aleš z Vřešťova, správce království Českého, Jiří z Kunštátu, seděním na Poděbradech, Diviš Bořek s Pražany staroměstskými, lid kraje Plzeňského i houfy pana Oldřicha z Rožmberka, posádka karlštejnská a ozbrojenci města Mělníka, všech na počet bylo na 25.000, z toho 1200 jezdců a vozů válečných 12 kop; tolik na straně panské jednoty. Polních vojsk bylo pak na 18.000, z toho 700 jízdních a vozů 8 kop. Prokop Holý, Prokůpek, Ondřej Keřský, Čapek ze Sán je vedli.

Řečená vojska panská, předstírajíce útok, přiblížila se až k vozové hradbě táborské a tu, když bylo do nich z houfnic, pušek a píšťal vystřeleno, na útěk se obrátila, sklonivše praporce i kopí, jakoby je v divém zmatku odházela a prchala. To však jen proto, aby lid táborský z hradby vozů vylákala na volné pole. A vskutku, sotva Pokopovo vojsko spatřilo útěk panských, nečekajíc na rozkazy svých hejtmanů, otevřelo závory mezi vozy a vyrazilo s křikem vítězným: Běží! Běží!

Čapek ze Sán s jezdci i pěšáky, cepníky, sudličníky, vyhrnuli se na planinu, jež se k Lipanům svažuje, aby panské dohnali. A přiblížili se k nim již na půl honu, když se tu znenadání korouhve v prchajících šicích opět pozvedly a na to znamení se panské vojsko z útěku jen předstíraného obrátilo k útoku.

Marně se snažili Táboři zadržeti náraz, marně se pokoušeli probíti se přesilou nepřátel zpět k vozové hradbě, od které se tolik vzdálili. A když se i někteří probili, spolu s nimi vskočil mezi vozy do ležení lid rožmberský, který byl v panském útoku na špici. A hned se panští na vozovou hradbu obořili, vozy od sebe roztrhovali a posádku z nich svrhali jako snopy. A boj byl krutý, kdy nebylo čas na jímání, nýbrž jen na zabíjení. I ti kdo byli zajati, byli z moci jimatelů rváni a ubíjeni. Což netrvalo déle, než bys přeříkal žalm Miserere.

Tu jsou zabiti silní bojovníci Prokop Holý, táborský a kněz Prokůpek a jiných mnoho kněží a Táborů zbito a jatých spáleno přes dva tisíce. Vítězové pak jim pobrali šest kop vozů a všechny pušky i stany a vše což měli.“

Připravil: Dr. Miloš Kratochvíl, Památné bitvy našich dějin

Ještě malá poznámka k bitvě u Lipan

„Pochopitelně, že především katolické obyvatelstvo u nás se nemohlo smířit s Palackého interpretací husitství (podle Palackého došlo po Lipanech vlastně k mravnímu úpadku, který potom skončil znevolněním vesnického obyvatelstva a zákonitě Bílou horou - pozn. red.), a známý rebel, spíše národně konzervativně liberální historik, Josef Pekař vystoupil při pětistém výročí Lipan (1934) s článkem, v němž uvedl, že Lipany jsou naopak šťastným dnem českých dějin, což vzbudilo velkou polemiku v tisku a v odborných kruzích. Pekař to samozřejmě zcela úmyslně nadhodil jako provokaci, aby ukázal, že je možné pohlížet na uzlové body českých dějin také z jiného pohledu, protože víme, že on sám Bílou horu za žádný světlý bod českých dějin nepovažoval, ale relativizoval ty převažující pohledy, které tady vznikly v 19. století."

Použito citátu: historika Petra Čorneje, profesora českých dějin na PF UK

Roku 1881 byla na návrší u Lipan na památku bitvy vztyčena pamětní mohyla.

Lipanská mohyla. Je asi 10 metrů vysoká a od roku 1881 stojí v centru někdejšího bojiště, na Lipanské hoře. Žádná hora! Je to spíš vršek, asi 7 km jihovýchodně od Českého Brodu, mezi obcemi Lipany a Chotouní.

Na mohyle nápisy: Kdož zastavíš se zde, zamysli se, kam vede nesvornost národa. Ó, místo bezmezného zármutku, přehořké slzy v proudech po věky tě budou omývat. Zde padl Prokop Holý, slavný vůdce táborů 30. máje 1434. Lipany výstrahou!

(Dodejme, že pomník takřka k nerozeznání podobný lipanskému se tyčí též nad domnělým úmrtním místem Jana Žižky u Přibyslavi)