Státním svátkem si každoročně 28. září připomínáme smrt patrona českých zemí Svatého Václava. 28. září slavíme jako Den české státnosti už devátým rokem. Připadá na svátek katolického světce sv. Václava, českého přemyslovského knížete a patrona země. Nepřipomínáme si však jen Svatého Václava, ale i ostatní panovníky, kteří nesli toto jméno. Mezi ně patřili - kníže Václav II. a králové Václav I., II.,  III. a IV. (Lucemburk).

Český kníže Václav I., nazývaný také Svatý, se narodil někdy kolem roku 907 jako syn knížete Vratislava I. (mladšího syna knížete Bořivoje a kněžny Ludmily) z dynastie Přemyslovců a jeho ženy Drahomíry z kmene polabských Stodoranů (pohanů). Václav byl v pořadí čtvrtým historicky doloženým vládnoucím Přemyslovcem - po Bořivoji, Spytihněvovi a Vratislavovi. Když německý král Jindřich I. Ptáčník vtrhl na území Stodoranů a blížil se k samotné Praze, vzdala se Drahomíra vlády ve prospěch svého syna Václava. Václav se ukázal rozvážným a moudrým panovníkem. Vzhledem k tomu, že jeho vojsko bylo početně slabší, uzavřel téměř bez boje mír s Jindřichem se závazkem platit mu poplatek 120 volů a 500 hřiven stříbra ročně. Hlavním důvodek jeho rozhodnutí byl realistický pohled na marnost nerovného boje a zvážení míry nebezpečí, které hrozilo samostatnosti českého národa a jeho jazyka.  K poplatku se později zavázal i jeho bratr Boleslav I. a také slavný kníže Břetislav.

Václavův život není zrovna doložen množstvím historických dat a faktů. V pramenech je doložen poprvé v roce 924, kdy nechal převézt ostatky své babičky Ludmily z Tetína do Prahy. Jisté je, že přemyslovský kníže Václav I. byl dne 28. září roku 935 před kostelem ve Staré Boleslavi přepaden a zavražděn Boleslavovou družinou (Hněvsa, Česta, Tira a Tuža) na příkaz svého vlastního (mladšího) bratra Boleslava I., který si tak uvolnil cestu k vládě a stal se poté Václavovým nástupcem. Jednalo se zřejmě o první doloženou bratrovraždu v českých dějinách. Podle historika Františka Palackého navštívil Václav ke dni sv. Kosmy a Damiana - 27. září 929 -  ve výroční den posvěcení kostela Boleslavovo sídlo ve Staré Boleslavi, a pak zde na přání bratra také přenocoval. Hned druhý den ale  byl úkladně zavražděn (dnes se na rozdíl od Palackého kloníme více k roku 935). Důvodem bylo zejména to, že Boleslav nesouhlasil s Václavovou smířlivou zahraniční politikou a chtěl se také dostat na trůn.

Václavův život a  jeho zavraždění se ještě v 10. století staly zdrojem náboženského Svatováclavského kultu. Jeho uctívání se později v 11. a 12. století šířilo nejen po celé zemi, ale například i do sousedního Polska či Ruska. „Svatý Václav se stal světcem, přímluvčím a ochráncem svého lidu v nebesích, a tak i symbolem, záštitou a svorníkem národní jednoty a síly.“ (citace historika J. V. Šimáka).  Václavova vražda a oslava prvního českého světce a mučedníka se staly vděčnou látkou církevních oslavných spisků a legend, které se pak šířily nejen doma, ale i za hranicemi.

Jeden z možných nových výkladů události 28. září může, prý, znít i takto:

Onoho rána 28. září při cestě do kostela potkal Václav svého bratra. Podle teorie, kterou zastává český historik Dušan Třeštík, rozlítila mladšího Boleslava, který měl s bratrem spory, povýšenost, se kterou ho kníže oslovil. Tasil meč a vrhl se na Václava. Kníže ho však odzbrojil a povalil na zem. Na Boleslavovo volání o pomoc přiběhli členové jeho družiny. Viděli Václava, jak s mečem v ruce stojí nad ležícím bratrem. Vrhli se proto svému pánovi na pomoc a knížete Václava, který se nestačil ukrýt v kostele, kam prchal, ubili. Zastánci této teorie obvykle poukazují na otázky smyslu Boleslavovy cesty za bratrem s cílem zabít ho vlastníma rukama, přičemž připomínají, že jeho bojovníci se nejprve skrývali. V každém případě Václavova smrt, ať již byla výsledkem náhody či zlého úmyslu, znamenala šanci pro Boleslava I. usednout na trůn a uskutečnit své vlastní záměry.

Václav bývá často vyobrazován

Bývá zobrazován jako silný mladý muž v rytířském brnění, v přilbě, v ruce s kopím a praporcem, na němž byl vyobrazen tehdejší znak Země české - černá orlice. Zpravidla pak sedí na sněhobílém koni. K Václavovu životu se připomínalo hlavně to, že zbožný kníže Václav dal v zemi stavět kostely a povolal do země kněží ze všech křesťanských zemí. Na hradě Pražském dal Václav založit kostel sv. Víta. Tam byly také nakonec, po převozu ze Staré Boleslavi, pochovány jeho ostatky. V kapli katedrály sv. Víta na pražském hradě se nachází také snad nejznámější socha Václava I. od sochaře Petra Parléře. K poctě a slávě Svatého Václava také nazval později král Karel IV. novou královskou korunu "korunou svatováclavskou". Svatému Václavu je v celé České republice zasvěceno přesně 332 kostelů - od starobylých až po ty moderní.

Připravil: PhDr. Alois Matuška

Václavové, kteří u nás vládli

Knížata
Václav:     921(?) - 935
Václav II.: 1192 - 1193

Králové
Václav I.:   1230 - 1253
Václav II.:  1278 - 1305
Václav III.: 1305 - 1306
Václav IV. Lucemburk: (1363 korunován) 1378 - 1419

Svatováclavský chorál

Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš,
pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě.
Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave, Kriste eleison.
Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné,
zažeň vše zlé, svatý Václave, Kriste eleison.