Při příležitosti 28. října, státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu, bychom Vám rádi přiblížili jeden ze státních symbolů spravovaných Ministerstvem vnitra, státní vlajku. Na rozdíl od státních znaků a pečeti, které byly v minulosti mnohokrát upravovány a jinak měněny, právě státní vlajka představuje symbolickou kontinuitu České republiky s Československou republikou.

Vedle českých příjmení se u nás nejčastěji objevují příjmení původu německého. Pokud někdo ze Šmídů, Šulců, Fuchsů, Hofmanů, Majerů, Vágnerů, Volfů či Šnajdrů neměl dosud příležitost zjistit, odkud zhruba pocházejí jeho prapředkové, nyní mu kyne naděje. Univerzity v porýnských městech Freiburg a Mohuč už pracují na komplexním „Německém atlasu příjmení“.

Dějiny v srdci Evropy jsou dány dialektickou jednotou kontinuity a diskontinuity. Platí to i pro území, nazývané dnes Moravou. Kontinuitu udržují Slované, které můžeme s velkou mírou pravděpodobnosti považovat i za její původní obyvatele. Ke skutečným stěhováním národů, jakými byla německá kolonizace horských oblastí ve středověku a odsun Němců v letech 1946 – 1947, docházelo jen zřídka.

Dnešní Slezané jsou potomci slovanských kmenů Bobřanů, Dědošanů, Holasiců, Opolanů, Slezanů a Třebovanů. V 9. století bylo Slezsko součástí Moravského království. Po jeho rozpadu v polovině 10. století Slezsko ovládli Češi, od 11. století pod vládou polských panovníků. Ve 13. století se zde v rámci kolonizace začali usazovat němečtí osadníci a probíhala i germanizace obyvatelstva.

Právě v Olomouci na shromaždišti před tažením do Polska byl 4. srpna  roku 1306 v pravé poledne neznámým vrahem (snad Kundrátem z Botensteina, rodem Němce z Durynska) král Václav III. úkladně zavražděn v domě kapitulního děkana. Jak uvádí Zbraslavská kronika "tento král, ozdoba vlasti, jediná útěcha národu zůstavená, světlo a kořen Čech, proklán smrtelnými ranami zahynul a zhasl“. 

Okresní soud v Semilech včera (25.7.) nevydal Ernstu Harrachovi bývalý majetek rodu Harrachů v řádu stovek milionů korun. Šestaosmdesátiletý dědic Jana Nepomuka Harracha ve své žalobě požadoval, aby mu stát v restituci vydal kromě jiného rozsáhlé pozemky na území Krkonošského národního parku nebo zámek a městské lesy v Jilemnici.