Tak se nám datum 21. září 2010 dostane do čítanek. Dost možná i do učebnic dějepisu – to pokud to dovolí mladí pánové kvazihistorici z Ústavu pro studium totalitních režimů. Posvětit to zkrátka musí El Padre Herman! Proč ale obyčejné zářijové úterý se stává památným? Hlavně kvůli proběhlé pražské manifestaci většiny profesí veřejné správy u nás. Více jak 40 tisíc demonstrantů vyjádřilo viditelně a hlavně zřetelně svůj nesouhlas s připravovanými kroky vlády, potažmo ministrů Drábka a Johna, na snižování platů ve státní správě o 10%. Když nakonec vlastní policisté a hasiči Johnovi poničili jeho ministerskou vrátnici, hlásil vylekaný John už jen procent 6. Zkrátka naši policisté, vojáci, hasiči, zdravotníci, ale i zaměstnanci škol, kultury, úředníci státní služby, ti všichni demonstrovali hlavně proti nekoncepčním a nerozumným škrtům ve státním rozpočtu. Premiér Nečas, coby pán velkomožný, odborářům nakonec jen vzkázal, že vláda ze svých úsporných plánů nesleví. Je však ochoten, jak povýšenecky řečeno, jednat o platových tabulkách pro různá odvětví.

Krátce poté, co se dopoledne policisté, hasiči a úředníci na Letné sešli, si to zhruba dvě stovky z nich namířili směrem na budovu Johnova ministerstva vnitra. Ve vchodu se začal „nadšený“ dav celkem dosti tvrdě přetahovat. Pak přes jindy střeženou vrátnici proniknul do budovy. Demonstrující rozmlátili skleněné turnikety, které za vchodem jsou, a na zem povalili mobilní rám, který má detekovat zbraně. Podupali ho a hnali se dál. Přes další vstupní dveře, za kterými určitě hlídal i maskovaný Radek John,  už ale nepronikli a tak se po chvíli poslušně a řádně vrátili k pochodu, který směřoval k Úřadu vlády. Ať si užije i pán velkomožný premiér Nečas! (Pusťte si video a podívejte se, jak to na vnitru vypadalo)

Určitě budou mít odboroví bossové, ale doufám, že i naše vševědoucí vláda, čas na objektivní analýzu důvodů demonstrace a vyhodnocení výsledků a dopadů. Nejsem v tomto oboru vzdělán a tak uvažuji jenom okrajově a podle informací z tisku a internetu. Ano, nápady ministra práce a sociálních věcí, pětačtyřicátníka Jaromíra Drábka (Kalouskova TOP 09), jsou poněkud amatérské a z oblasti bájí a pověstí. Už na samém počátku se vědělo, že jako někdejší šéf Hospodářské komory ČR bude spíše odborníkem v oblasti ekonomie, proto také vzbudila rozpaky jeho nominace na post pracovně – sociálního ministra. Navrhovat několik dnů po svém jmenování ministrem, tedy ještě s mokrým inkoustem na dekretu, příkladně rušení Úřadů práce je rozhodně nekoncepční a nerozvážné. Už si dovedu představit to přemalovávání štítů na uvažovaných „pouze“ kontaktních místech sociálek po naší vlasti. Nakonec tu masu statisíců nezaměstnaných, a bude jich rozhodně při dnešní škrtající politice naší vlády ještě více, bude muset administrovat a hlavně pak taky pomáhat jim k návratu do práce přibližně stejný počet dnešních zaměstnanců dnes decentralizovaných a rozhodně užitečných Úřadů práce. V roce 2003 při zřizování obecních úřadů tzv. třetího typu, následně pak při přechodech sociálek pod zřízené Úřady práce, jsme se domnívali, že se jedná snad už o poslední násilnou restrukturalizaci (hnusné slovo – raději „změnu“) veřejné správy.

Ano, už dříve byly zrušeny ONV, aby je nahradily Okresní úřady, byly zrušeny KNV, aby je nahradily Krajské úřady, nyní navrhuje Drábek rušení Úřadů práce, aby je nahradila uvažovaná Kontaktní místa. Polistopadová hesla – blíže k lidem, rozbít centralizaci, odbornost úředníků státní správy a také jejich ohodnocení, zřejmě pro Nečasovu vládu, v tomto opravdu těžkém nečase, už neplatí. Takže ministr Drábek si veřejně laškuje s jakousi skrytou centralizací Úřadů práce. Už vidím ty finanční náklady, „šachy na způsob škatulata hejbejte se“ se současnými zaměstnanci, nové koncepce, nová razítka, nové nebytové prostory pro kontaktní místa, nové softwary a taky nezbytné programy, nové způsoby archivování sociálních agend, nové přeškolování a dovzdělávání pracovníků na nové „trendy“. Zbytečnosti nad zbytečnosti – a finance státu potečou proudem.

Závěrem snad jen moje řečnická otázka – uvažuje nový pan ministr Drábek o těchto aspektech a problémech, finančních nákladech a zátěžích pro svůj současný mančaft? Když k tomu přidám ještě skoro pokrové hlášky o snižování platů zaměstnanců v rezortech veřejné služby obecně, tak se nedivím, že úředníci (slovo neberu pejorativně – vážím si tohoto stavu a profese) nechodí ráno do práce a odpoledne z práce s nadšením a úsměvem. Při pohledu na Nečasovu chytráckou partu zamrzá úsměv na rtech nejen jím!

A tak bylo včerejší úterý a neklidná manifestace téměř nutným důsledkem dnešních kroků současné vládní garnitury. Poskytovaných 100 dnů hájení „nováčkům“ nutně muselo skončit. Je jedno, zda vláda balancuje v plánech a názorech v duchu své neznalosti, v duchu Kalouskovských nařizovaček škrtů, nebo v zájmu politicko-partikulárních. Rozhodně však nepracuje v zájmu nás voličů a všech občanů v zemi vůbec. My se jen musíme smířit s všemocnou Nečasovou koaliční „stoosmnáctkou“ v parlamentu. Tedy taky se všemi připravovanými nerozumnostmi. K tomu nás pak ještě rozčílí zprávy z tisku, hlavně pak děje typu – soudcům se na platy chytat nesmí, řekl Ústavní soud, exposlankyně Talmanová s chlapem s gulami mají nárok na příspěvek na dítě ve výši 3500 Kč, šibal a exposlanec Vlastík Tlustý si z dotací státu zrekonstruoval rodinný hotýlek Svatý Tomáš na Šumavě, Evropa zvolí zvláštní přístupy ke zhruba 8 – 10 miliónům Romů v Evropě (pod slovem „zvláštní“ už vidím pozitivní diskriminaci). A tak mě před spaním už uklidňují jen jistoty typu – že i ze švýcarského vězení může hledaný podnikatel Pitr přesunout své firmy z rizikového Karibiku do bezpečnějšího ráje na Seychely, že pomalu končí letité africké honičky na Krejčíře, že nesmrtelné chobotnice i nadále existují, a to nejen na ministerstvu obrany. Že někdejší šumperský šibal a lidovec Jaroslav Kopřiva se svými ekonomickými přihrávkami už nebude náměstkovat ani na vnitru a ani na obraně, že se nakonec „schová“ pod jinou státní značku. Venkoncům zjišťuji, jaká že to je super vynikající jistota a tradice už od roku 1810 (tedy 200 let) pořádat v v Mnichově v Bavorech pivní svátky Oktoberfest. Vždyť už i náš klasik Vančura už před zhruba 100 lety často psal – „neměnit běh světa kolem a věcí už zavedených“.

Nahlas uvažoval: PhDr. Alois Matuška