Hodně výraznými, a zcela v dobrém i špatném převyšujícími politiky na české politické scéně, se v posledních dvaceti letech stali dva pánové, jejichž příjmení začínají shodně – a to na písmeno „K“. Ano, mám na mysli nejmenovaného ekonoma a ředitele planety Země pana profesora Václava Klause a dále pak, označeného nejlepšího ministra financí naší planety (z roku 2008), chemického inženýra a dnes už také ekonoma a tvůrce skoro strašidelných připravovaných ekonomických reforem, a nakonec tak trochu i politického turistu, pana Miroslava Kalouska. Skoro se mi chce oba pány pojmenovat označením z jednoho klasických námětů filmů – Padouch nebo hrdina …

Oba pánové se na naší top odborné a vrcholně politické scéně neobjevili jen tak náhodně. Světem zcestovalý vystudovaný ekonom do listopadového sametu 89 přišel přímo z téměř reakčního prostředí socialistického Prognostického ústavu. Tento inkubátor vzdělanců a příštích politických kádrů nám dal také například Valtra Komárka, Miloše Zemana, na krátkou dobu také dravce typu Ježka, Dyby, Dlouhého, ale je třeba vzpomenout i reformní komunisty Ransdorfa, nebo Dolejše. Celý tehdejší Prognostický ústav byl vlastně v plenkách jistým nadčasovým dílem někdejšího premiéra Lubomíra Štrougala.  Ten už v roce 1984 vyzval právě ekonoma Valtra Komárka, aby vybudoval ústav vědecké prognózy pro zpracování dlouhodobého výhledu budoucnosti tehdy komunistického Československa. Že nakonec z této líhně vyšli naši přední polistopadoví politici, to byl snad jen náhodný sekundární efekt a neplánovaný produkt navíc. Určitě však je dnes možno říci, že většina těchto kvaziekonomů náhodného kapitalismu, měla a má dosud rozhodující vliv na vývoj naší země. Rozhodně jsme na transformaci z režimu komančského do drsného kapitalismu byli i díky jim lépe připraveni, než okolní další státy východního bloku.

Je až s podivem, že do tohoto předvoje tehdy nepatřil lidovec a poslušný člen Národní fronty Miroslav Kalousek. Tento vystudovaný chemický technolog zřejmě teprve v sobě hledal tu správnou parketu příštích tanečků – a hlavně tu správnou dobu. Hledal také tu správnou stranu. Výhodnou a zcela logickou cestou byl polistopadový přechod ze socialistických Lidovců do KDU – ČSL. Hned se dalo lépe kamarádit s partou kolem Občanského hnutí, poté ODS, potažma pak s klubem kolem tehdejšího ministra financí Klause. Vždyť také za to byl v letech 1993 – 98 odměněn významnými ekonomickými funkcemi na ministerstvu obrany. A že ho pozdější nástupci neměli rádi za jeho zvláštní tendry například na padáky, obrněné transportéty, nebo na jinou techniku a vůbec běžný vojenský materiál, to je přece jejich problém. Buď to jsou jen holé lži a pomluvy, nebo se dnes zbytečně ozývá odvolaný náměstek z obrany Jaroslav Kopřiva. Chobotnice v armádě zkrátka byla už před Kalouskem, nakonec zcela určitě bude i po Vondrovi. Tak jaká vina na dnešním Kalouskovi?

První kroky ještě v zlatých časech „drevní“ transformace u nás si Kalousek prožil také v kontrolních orgánech nejdříve Jihočeských pivovarů a později Plzeňských pivovarů (1991 – 1993). Možná proto ho dnes před senátními volbami v Praze účelově zesměšňuje občasník Pražské listy a pojmenovává ho alkoholikem a ultrapravičáckým účetním. Jsem zásadně proti, jsou to pomluvy! Kvalita piva se musí kontrolovat neustále, a to i když už jeden není v tehdejších pivařských funkcích, a účetní rozhodně není! Kolonku „má dáti, dal“ by musel rozhodně z teorie účetnictví pak znát. A to jeho dnešní návrhy reformy státních financí určitě neznají. Kolonky „příjmů a braní“ ale na druhé straně zase šibal zná. Důkazem toho jsou připravované škrty ve stavebním spoření, škrty v sociální sféře, škrty 10% z platů ve státní správě, škrty také důchodcům, porodného, pohřebného … a nechci psát, čeho ještě!  Zkrátka tento letošní padesátník bude škrtat, na co šáhne. Proto bych ho raději viděl v těch popisovaných hospodách, než se škrtací hodně ostrou tužkou na mu koaličně darovaném ministerstvu financí.

To pan dnešní prezident Klaus je jiný kabrňák. Jeho citace o „nepoznání špinavých peněz“ z dob ještě jeho ministrování na financích jsou už dávno zapomenuty. Také jsou pryč časy, kdy se obrazně řečeno „zhaslo“ a bez přízraků práva a legislativy se odnárodňovalo, nebo také podle nového našeho novotvaru – tunelovalo. Jeho kuponová privatizace byl také světový unikát. Co zvládly jiné vlády ve světě nakrást za desetiletí, to jsme my Češi zvládli za několik málo let! Také na Koženého Harvardské fondy a jejich vychvalování Klausem si dnes už málokdo vzpomene. Byla zkrátka jiná doba. Dnes už je Klaus v pořadí už druhým českým prezidentem a jeho ambice přesahují Evropu a nakonec i svět. Věřím, že v příštím roce, kdy pan prezident oslaví už 71 narozeniny, bude rozhodně jmenován generálním tajemníkem OSN do čestné funkce ředitel planety. Málem tento emeritní titul obdržel už na právě skončeném zářijovém Valném zasedání OSN, ale časté odchody řady představitelů ze sálu při řečnických výstupech delegátů z Iránu a spol., tam dost často zazmatkovaly a ke jmenování Klause nakonec nyní nedošlo. Alespoň si ale přítomní poslechli jeho kritiku na světovládu OSN a ze strany světových finančních organizací. Navíc k nim nehovořil jen tak obyčejný prezident, ale „Osobnost roku 2009 v EU“, kdy podle belgického týdeníku The Bulletin tuto poctu vloni obdržel. K tomu všemu ještě,  v našem Česku je podle průzkumů CVVM, označen nejdůvěryhodnějším ústavním činitelem.

Nechci se už dál u obou pánů nějak podrobně zmiňovat o jejich dalších úspěších a oceněních. Jsem příkladně rád, že ministr Kalousek v těžkých časech časté Nečasovy indispozice vládnout, premiéra viditelně zastupuje. Chvíli se někdy z nedostatku času nedívám na televizi a internet, a už si málem myslím, že ministerskému klubu úspěšných vladařů už předsedá a regulérně vládne právě Kalousek. Pak se při často trapných vystoupeních Nečase na tiskovkách ale zase uklidním, Kalousek je zase jen dvojka ve vládě! Stejně tak tento chemický inženýr výrazně zastiňuje svého stranického bosse v TOP 09 pana knížete Schwarzenberga. Ale dost možná, že Mirek takto často jen Freudovsky předbíhá událostem a vidí se už na jeho předsednickém křesle v TOPce. Kdo ví?

Závěrem jsem ještě rád, že pan prezident Klaus se nyní rozhodl jezdit sám pravidelně na vrcholné summity Evropské unie, kde se bude jednat o problematice ven z Evropy, tedy ve vnějších otázkách. Protože se dost bojím, že jenom pouhá přítomnost bohabojného Nečase by naší zemi mohla neúmyslně prodat zpátky do Mnichova 2010 (když je teď to smutné výročí Mnichova 1938), nebo do některého jiného paktu či seskupení v Asii, nebo Oceánii. A to si vůbec nemyslím, že pan premiér Nečas by to takto učinil úmyslně. Ale kompetentnějších evropských rafanů, než je Nečas, je rozhodně v EU více -, viz Francie, Německo, či Itálie. A prezident Klaus už mnohokrát ukázal, že si je umí pohlídat a i postavit „do latě“. Díky pane prezidente!

PhDr. Alois Matuška