Bylo jich téměř půl milionu. Dnes jich „zbylo“ už jen osm tisíc. Těžký osud mnoha politických vězňů komunistického režimu pomáhala přežít víra v Boha, kterou pobyt v kriminále většinou jen utužoval. O víkendu se jich tisíce sešly na Svatém Hostýně. Vzpomínali nejen na vězení, ale hlavně na zemřelé spoluvězně, a připutovali s díky za přežití nelidských podmínek. „Odseděl jsem si dvanáct let, většinu z toho v jáchymovských a příbramských dolech,“ vzpomíná Josef Brázda z Doubravníku na Vysočině. Pracoval i v proslulé „věži smrti“ v Jáchymově, kde se drtila uranová ruda pro vývoz do Sovětského svazu. I v těch nejtěžších chvílích ho vždy posilovala víra: „My jsme s Kristem neseděli u vína v Káně Galilejské, my jsme s ním šli na Kalvárii,“ uzavírá. Jeho slova potvrzuje také Jan Vlach z Křetína, který ve věznicích strávil více než patnáct let: „V těch nejkritičtějších situacích to byla vždycky modlitba, k čemu jsme se utíkali,“ vzpomíná a dodává: „Bolest, utrpení a pokání jsou kvasem, který dává vyrůst dílům lidským, aby se stala díly Božími.“ Na léta věznění i vykonstruovaný proces, jenž jim předcházel, zavzpomínal též Jaroslav Kopáček z Horažďovic: „Sestavili z nás skupinu 27 lidí, přitom jsme se vůbec neznali, a všechny odsoudili za velezradu ke třem až čtrnácti letům vězení,“ vypočítává. Sám dostal jeden z nejvyšších trestů – 12 let, protože jeho rodiče vlastnili kousek pole a byli označeni za kulaky. „Navezli nám domů shnilé obilí, vyfotili je a fotky pak vyvěsili po městě s textem: ‚Škůdci národa nechají zkazit potraviny, zatímco pracující lid hladoví.‘ Pak odevšad chodily petice s žádostí o nejvyšší tresty,“ popisuje rozčileným hlasem praktiky komunistického režimu tento dlouholetý skaut.

Podle místopředsedy Konfederace politických vězňů Leo Žídka je seznamování mladších generací s tím, co období komunismu znamenalo, hlavním posláním tohoto sdružení. Jeho členové zatím marně čekají na uznání třetího – protikomunistického – odboje. „Tento návrh už byl v Senátu předložen a já doufám, že dojde k jeho schválení,“ uvedl premiér Petr Nečas.

Zvažuje se potrestání viníků

Nevyřešenou otázkou podle Leo Žídka zůstává i potrestání konkrétních osob, které se podílely na zločinech komunismu. „Napravit by to mohl morální tribunál, kde by byli pojmenováni a podle platných zákonů odsouzeni všichni strůjci zločinů,“ domnívá se. Dodává však, že by rozsudky byly jen virtuální a odsouzení by k trestům nenastoupili. Leo Žídkovi je dnes 78 let, v roce 1951 ho komunisté nepustili k maturitě, a když chtěl odejít studovat do Německa, zatkli ho za velezradu. "Měli mě tam převézt dva agenti, kteří se vydávali za ilegální pracovníky, ale byli to agenti-provokatéři, spolupracovníci s STB, takže místo do zahraničí mě dovedli do kriminálu," vzpomíná Žídek. Ve vězení strávil osm roků, musel pracovat v jáchymovských uranových dolech.

Oficiální muklovská pouť se letos začátkem září konala už poosmnácté, neoficiálně se však političtí vězni scházejí na Hostýně na Kroměřížsku už od roku 1960. Mši svatou letos celebroval pražský arcibiskup Dominik Duka a poutníky pozdravil i premiér Petr Nečas.

Autor: Jiří Gračka, převzato z KT