Letošní květnové volby do poslanecké sněmovny potvrdily to, co většina z nás už vlastně roky sama zná – šedá je teorie, dokonale jiná je pak ale skutečnost. Povídačky řady o práci se ucházejících politických subjektů byly sem tam příjemné, sem tam běžné, někdy obdivuhodně nové a lichotivé, ale někdy také doslova nepoliticky „revoluční“.

"Oni uvažují racionálně a chápu, že vlastně došlo k příklonu inteligence k liberalismu zvlášť pod tlakem odstrašujícího příkladu (komunistické) totality a jejích zločinů proti lidskosti, tak kdo by za tím stál," soudí Komárek, který byl zhruba 45 let členem komunistické strany, než se přiklonil k sociální demokracii po jejím obnovení po listopadu 1989.

"Pionýráky" jsem v dětství nesnášela. Na jednom jsem trpěla v promoklém stanu, na druhém jsem prožila téměř šikanu a na třetím jsem utrpěla málem infarkt z údajné stezky odvahy. Nejmenším zlem na táborech mi paradoxně připadalo držení bobříka mlčení. Čemuž ale nemůže uvěřit můj muž. Můj odpor ke kolektivismu všeho druhu se ve mně rýsoval už od dětství a v tehdejší době to byl obzvláště problém :)

Bezděkova komise navrhuje snížit povinné odvody do systému, prostředky nahradit zvýšením DPH a část peněz vyvést do soukromých penzijních fondů. Vydělají firmy, bohatší budou moci spořit víc jen sobě a systém jako takový zchudne.

Druhá dekáda uplakaného (myslím počasím) měsíce června nečekaně a trochu, ale přesto potřebně, pozměnila domácí politickou mapu, a snad i dosavadní hrubeckou až sprosťačkou politickou kulturu jedné z politických stálic polistopadového období, strany ODS.

Dodívala jsem se onehdá na pořad české televize Ležáky a ti druzí mrtví. Zajímavé dílko, jímavé tím spíš, že jednou z autorek byla i jedna ze dvou přeživších žen, tehdy ovšem malých dětí, paní Jarmila Doležalová, roz. Šťulíková.

Tak se nám už konečně přelamuje letošní jaro v léto. Současně to znamená, že máme už téměř polovinu roku za sebou. Jaká byla ta letošní půlka? Zažili jsme skutečně dlouhou a na sníh bohatou zimu. Radost z toho pak měli zejména majitelé horských chat a majitelé lyžařských lanovek, tj. šleprů.

Ozývám se! Jednak mám pořád v hlavě proslavený monstrózní případ "Tonypandy" a jednak mne zase čerstvě a spolehlivě namíchla Česká televize a předseda senátu Přemysl Sobotka. Dovolím si to blíže vysvětlit. "Akce Tonypandy"  mi přišla na mysl v souvislosti s předvolebními vzájemnými útoky stran, dychtících po co největším množství voličských hlasů a následně počtu poslaneckých mandátů.

I já jsem pln starostí, jak dopadnou volby, a zda to, co lidem, těm »obyčejným«, ulehčuje život, nebude po případném vítězství nešetrné části pravice nečekaně smeteno (psáno 20. 5. – tedy před volbami). Proto si dovoluji udělat několik poznámek k tomu, co tak bohatě vyplňuje předvolební dny (nakonec i dny povolební).