Postupimská konference probíhala ve dnech od 17. července do 2. srpna 1945. Setkání se jako vrcholní představitelé zúčastnili nový americký prezident Harry Truman, britský ministerský předseda Winston Churchill a spolu s ním i kandidát opoziční Labour Party Clement Attlee (britský král Jiří VI. se setkání nezúčastnil) a sovětský vůdce Josif Stalin. Stalin dorazil do Postupimi 15. července ve svém salonním vlaku. Truman cestoval do Evropy lodí. Z Antverp, kde se setkal s generálem Eisenhowerem, cestoval do Bruselu a odtud odletěl do Berlína. Churchill letěl do Berlína z Bordeaux, kde trávil svou dovolenou. Rozdílné dopravní prostředky, kterými se představitelé vítězných mocností do Berlína dostali, jakoby předznamenaly rozdílné názory na další evropské uspořádání. V poledne 17. července se poprvé setkali Truman se Stalinem. Truman ujistil Stalina, že spolupráce mezi oběma státy bude pokračovat a kurs se po smrti Roosevelta měnit nebude. Stalin na oplátku potvrdil slib z Jalty, že SSSR vstoupí do války s Japonskem. Odpoledne téhož dne pak začala vlastní jednání tří zúčastněných stran.

Vedle diplomatického jazyka zazněla na konferenci také politika síly. A to zásluhou USA. Dne 16. 7. 1945 USA provedly první pokusný výbuch atomové bomby. Truman v Postupimi 21. 7. 1945 obdržel podrobnější zprávu o pokusu. Řekl, že nyní máme zbraň, která může změnit další vývoj dějin a civilizace. Stalin zachoval naprostý klid. USA pak dne 6. 8. 1945 svrhly atomovou bombu na Hirošimu a 9. 8. 1945 na Nagasaki. Na 450 000 civilních osob bylo zabito nebo zmrzačeno. Takový byl začátek americké atomové diplomacie v poválečném období. Churchill musel pak přiznat: „...bylo by mylné domnívat se, že o osudu Japonska bylo rozhodnuto atomovou pumou...“.

Rozhodnutí o Německu byla hlavní. V souladu s dohodami z Jalty (únor 1945) byl přijat okupační systém Německa. Cílem bylo úplně odzbrojit Německo. Bylo rozhodnuto o válečných reparacích Německa. Zajistit, aby nebyly v žádné formě obnoveny fašistické organizace a znemožnit jakoukoli nacistickou a militaristickou činnost nebo propagandu. Protokol konference ohledně Polska uvádí, že jde o přírůstek zemí, které má Polsko dostat na severu a západě. Ve XII. části protokolu konference bylo sděleno rozhodnutí o odsunu Němců. Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo, nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa... To mělo mimořádně kladný význam pro vnitřní bezpečnost těchto zemí a mír v Evropě vůbec.

Hlavní výsledky konference v Postupimi se také vyjadřují politikou čtyř „Dé“. To jest demilitarizace, dekartelizace, denacifikace a demokratizace. Ve SRN i v dnešním sjednoceném Německu se vedou přímé i zakryté útoky na Postupim. Zvláště nebezpečnou se stále více ukazuje revize odsunu Němců.

Autor: Josef Groušl (historik)

Zajímavost závěrem: Řada novinářů světových deníků tehdy došla k závěru, že SSSR na postupimské konferenci nereprezentoval osobně Stalin, ale jen jeho dvojník, který však jednal podle pokynů Stalina. Je navíc známo, že Stalin se totíž vždy bál vyjet ze SSSR, a to během války i po skončení války. Možné pravdivosti tohoto tvrzení nasvědčují podle analýzy fotografií i filmových materálů i malé odlišnosti v obličeji a údajný menší vzrůst Stalina v Postupimi.