Zimní válka, přes tři měsíce trvající konflikt mezi Sovětským svazem a Finskem z přelomu let 1939 až 1940, je spojena se zavátými pustinami Karélie, vojáky s lyžařskou výstrojí a boji na Mannerheimově linii. A také s nepřipraveností sovětské armády vést útočnou válku a houževnatým odporem finských jednotek. I když skončila v neprospěch skandinávské země, která přišla o 41.880 kilometrů čtverečních svého území, Finové na prahu druhé světové války dokázali, že i osamoceně bránit svou vlast se vyplácí. Od sovětského útoku na Finsko uplyne v pondělí 30. listopadu 70 let.

Neutrální Finsko se mělo po Polsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku stát dalším obětním beránkem tajného dodatku k paktu Molotov - Ribbentrop, v němž si v srpnu 1939 dvě totalitní velmoci - nacistické Německo a komunistický Sovětský svaz - rozdělily východní Evropu. Válce samotné předcházel diplomatický nátlak SSSR na Finsko, aby Moskvě postoupilo strategicky důležitou Karelskou šíji včetně několika ostrovů ve Finském zálivu a pronajalo ji k vojenským účelům poloostrov Hanko, ležící západně od Helsinek. To ale finská vláda v čele s prezidentem Kyöstim Kalliou odmítla a ještě během listopadových rozhovorů v Moskvě vydala pokyn k mobilizaci.

Rudá armáda zaútočila na Finsko bez vyhlášení války 30. listopadu 1939. Podle sovětského vůdce Josifa Stalina mělo jít o válku bleskovou, nicméně již první měsíc bojů o Mannerheimovu linii ukázal na totální neschopnost Rudé armády pod velením armádního velitele Kirila Měreckova vést válku moderními způsoby. Na přelomu roku byla podstatná část ruských invazních sil zničena, dílem nepříznivého mrazivého počasí, dílem zastaralé taktiky. Přitom ruské materiální přečíslení bylo jednoznačné: 23 střeleckých divizí, 450.000 vojáků, 2000 tanků a poloviční množství letadel.

Oproti nedostatečně vyzbrojené, 250tisícové finské armádě se zhruba 30 tanky a stovkou letadel, která měla bránit více než tisíc kilometrů dlouhou finsko-ruskou hranici a současně chránit města před leteckým bombardováním. Navzdory ruské materiální převaze se Finové, posílení o 8000 švédských dobrovolníků, dokázali úspěšně bránit až do ledna. Výborně se pohybovali na lyžích, bíle maskovaní splývali se zavátou krajinou, na rozdíl od nepřítele prokazovali lepší znalost terénu a v neposlední řadě se jim významně vyplácela partyzánská taktika, kdy nejprve sovětské jednotky obklíčili a izolovali, a poté je zlikvidovali.

Právě z této války vzešlo pojmenování pro zápalnou zbraň - Molotovův koktejl. Po nenáviděném sovětském ministru zahraničí ji tehdy pojmenovali finští vojáci. Přes částečné úspěchy bylo však i hlavnímu finskému stratégovi maršálu Carlu Gustavovi von Mannerheimovi jasné, že nelze dlouhodobě odolávat náporu Rudé armády, když Finsko nenašlo jediného spojence, který by se do konfliktu vložil. Navíc čerstvě jmenovaný velitel operací Rudé armády Semjon Timošenko s novou taktikou prorazil obrannou linii v Karelské šíji a bylo jen otázkou času, kdy Rudá armáda získá průmyslové město Viipuri (dnes Vyborg).

Když 13. března 1940 vstoupilo v platnost příměří podepsané den předtím v Moskvě, držela ještě finská armáda frontovou linii. Uzavřením moskevského míru ale Finsko ztratilo téměř celou Karélii včetně Viipuri, území v oblasti Salla a svou část Rybářského poloostrova na pobřeží Barentsova moře. Dále souhlasilo se zřízením vojenské základny v Hanko a s dalšími požadavky. Stalin tak dosáhl svého cíle. Se získaným územím mohl Finsko nutit k dalším ústupkům, což bylo jedním z důvodů takzvané pokračovací války v letech 1941 až 1944.

V ní bylo Finsko zčásti podporováno Německem, které využilo finské fronty ve svých operacích proti Sovětskému svazu. Po uzavření příměří mezi Finskem a SSSR v roce 1944, s nímž Německo nesouhlasilo, pak na pokračovací válku navázala takzvaná laponská, neboli lživá válka mezi Finskem a Německem.

Poválečný pařížský mír (1947) uznal finsko-ruskou hranici tak, jak byla stanovena roku 1940 s výjimkou nejsevernější oblasti Petsamo (Pečenga), která připadla SSSR. Finové v zimní válce ztratili přes 70.000 mužů, sovětské ztráty byly několika set tisícové. Za svůj útok proti Finsku byl SSSR vyloučen ze Společnosti národů. Špatný dojem z postupu Rudé armády pak přiměl Stalina k velké armádní reorganizaci, bez níž by SSSR jen stěží obstál v pozdějších bojích s Německem.

Zdroj: ČTK