PRAHA - „Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem,“ říká profesor Málek v Drdově Němé barikádě. Tyranem byl míněn zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě Reinhard Heydrich a vraždou atentát, který 27. května 1942 uskutečnili odbojáři Jan Kubiš a Jozef Gabčík.

Od jejich hrdinského činu letos uplynulo 67 let. Heydrich byl druhým nejvyšším představitelem SS, v září 1941 v Praze vystřídal Konstantina von Neuratha, plánoval vysídlení Čechů za polární kruh. Londýnské centrum československého odporu naplánovalo operaci Antropoid jako vzpruhu domácímu odboji. Na akci, která měla za cíl odstranění Heydricha, vyslala do Čech sedm výsadkářů. Všichni zahynuli 18. června v pražském kostele sv. Cyrila a Metoděje, někteří při přestřelce, jiní vlastní rukou, aby se nemuseli vzdát nepříteli. V důsledku atentátu byly vyhlazeny vesnice Lidice a Ležáky.

O významu atentátu na Heydricha pro dějiny Československa a současnost Deník hovořil s vojenským historikem Eduardem Stehlíkem.

Má událost, která se odehrála před 67 lety, co říci dnešku?
Určitě ano. Když například hovoříte se zahraničními odborníky na 2. světovou válku a řeknete, že jste z bývalého Československa, vybaví si jen dvě věci: naše letce ve Velké Británii a atentát na Heydricha. Byla to mimořádná událost nejen z hlediska našich dějin. Do roku 1942 nacisté vítězili na všech frontách a tohle byl zlom, který vrátil víru ve vítězství spojenců.

Při vědomí tisíců obětí nešlo o příliš draze zaplacené hrdinství?
Řada lidí vám skutečně řekne, že likvidace Heydricha byla zbytečném činem, který přinesl obrovské ztráty na životech – mimochodem to konečné číslo je přibližně pět tisíc lidí. Atentát měl ale obrovský význam, neboť teprve po něm a po vyhlazení Lidic a Ležáků Velká Británie a Francie odvolaly svůj podpis pod Mnichovskou dohodou. Prestiž Československa závratně stoupla a hlavně po válce bylo obnovováno v předmnichovských hranicích, které nikdo nezpochybňoval.

Patří podle vás Gabčík s Kubišem k největším československým hrdinům 20. století?
Hledal bych skutečně jen málo příkladů tak ryzího hrdinství a vlastenectví. Byli to mladí lidé, kteří šli do velice nebezpečné akce.V obklíčeném kostele jim byla dána možnost, aby se vzdali. Oni raději volili smrt vlastní rukou. Vlast pro ně nebyla prázdným pojmem, oni ji skutečně milovali a dali jí nejvíc, co mohli.

Při přednáškách nabádáte, aby se v souvislosti s atentátem na Heydricha neužívalo sloveso byl spáchán. Proč?
Tím spojením se přejímá dikce protektorátního tisku. Páchají se trestné činy, v tomto případě byl proveden vojenský rozkaz k odstranění krvavého diktátora.

Ptala se redaktorka: Kateřina Perknerová, Deník